1. kapitola - Odhalené tajemství

„Budete mu říkat Immanuel, což v překladu znamená ‚Bůh je s námi ‘.“
(Matoušovo evangelium 1,23)

Od věčnosti je Ježíš se svým Otcem v nebesích. Jsou jedné podstaty, tvoří jednotu ve smýšlení, záměrech i činech. Bůh je bytost, jejíž velkolepost a sláva převyšuje naše chápání.

Ježíš přišel na náš svět, aby zjevil, jaký Bůh opravdu je, jaký je jeho charakter, jeho záměr s naší planetou a plán s celým vesmírem. Přišel, aby nám představil Boží lásku, aby byl „Bůh s námi“.

Ježíš se stal člověkem pro záchranu obyvatel naší planety, ke které se upírají pohledy celého vesmíru, neboť byla zavlečena do vesmírného konfliktu, do vzpoury proti Bohu. Z tohoto důvodu mnoho lidí získalo nesprávnou představu o Bohu. Až tato vzpoura skončí, bude každý člověk osobně hovořit s Bohem o tajemství jeho lásky a daru záchrany. Boží láska je nesmírně silná, a proto Ježíše vedla k odhodlání udělat pro záchranu lidstva vše, co bylo možné. Svým obětavým a nesobeckým životem nám zjevil Boží charakter. Jeho dobrovolná smrt na golgotském kříži se stala důkazem, že nesobecká láska je hlavním principem Boží vlády nad celým vesmírem.

Na počátku byla Boží stvořitelská moc patrná na veškerém stvoření. Překrásné prostředí vypovídalo o její tvořivosti, velkoleposti, smyslu pro krásu a účelnosti. Ježíš rozprostřel nebesa a utvořil naši zemi. Jeho ruka rozmístila světy ve vesmíru a stvořila vše živé. Bůh naplnil zemi krásou a oblohu zpěvem. Vše na zemi, ve vzduchu i na nebi připomínalo poselství lásky nebeského Otce.

Následkem vzpoury proti Bohu došlo postupně k ničení tohoto dokonalého stvoření. Přesto v něm lze Boží rukopis lásky spatřit i dnes.

V životě Ježíše Krista můžeme Boha vidět zcela zřetelně. Stejně jako on může i každý člověk prožívat důvěrný vztah s Bohem Otcem a přijímat jeho dary a požehnání. Boží působení proniká vesmírem prostřednictvím Ježíše ke všem stvořeným bytostem. Láska budí lásku. Ježíšovu nezištnou pomoc a nesmírnou lásku opětují stvořené bytosti láskou a radostnou službou Bohu i lidem. Ježíšova láska tak připomíná obrovskou vlnu, která se vylévá od Zdroje života, prostupuje celým vesmírem a nakonec se opět navrací k Bohu.

Sobectví v nebesích

Princip nesobecké lásky byl však v nebesích narušen. V důsledku sobectví nastal velký spor mezi dobrem a zlem. Lucifer, stvořený anděl obdařený velikou inteligencí, krásou a mocí, zatoužil po vyšším postavení – chtěl se stát nejdůležitějším a nejmocnějším v nebesích. Pokusil se získat nadvládu nad ostatními anděly tak, že je pozvolna a skrytě naváděl k porušování jejich věrnosti vůči Stvořiteli. Usiloval o to, aby andělé uctívali jeho a ne Boha.

Začal tvrdit, že Bůh vyžaduje slepou poslušnost a bezmeznou úctu. Líčil Boha jako sobeckého panovníka, který nepřipouští žádné otázky či pochybnosti. Těmito tvrzeními satan oklamal některé anděly a stejnými smyšlenkami chtěl svést i lidi. Lstivě v nich vzbudil pochybnost o pravdivosti Božích slov, o Boží dobrotě a lásce a naváděl je, aby se na spravedlivého a vznešeného Boha dívali jako na krutou a nemilosrdnou bytost. Satan pošpinil Boží charakter a zavlekl lidstvo do vzpoury proti Bohu. Zrodilo se dlouhé a temné období dějin země.

Odstranění duchovní temnoty mohlo nastat jedině vyvrácením satanových slov. Tohoto záměru však nemohlo být dosaženo mocí ani silou. Bůh nepoužívá k prosazení svých plánů donucování ani nátlak. Přeje si, aby k němu měly všechny stvořené bytosti otevřený a upřímný vztah založený na důvěře a lásce. Opravdová láska se nedá vynutit ani přikázat. Láska je totiž odpovědí na projevenou lásku.

Znát Boha znamená milovat jej. Každý člověk může prožívat úzké společenství s Bohem, pozná-li jeho pravou povahu. A takové poznání mohla přinést jen jediná bytost ve vesmíru. Pouze Ježíš, který zná hlubokou lásku svého Otce, ji v plné míře mohl představit všem ostatním.

Plán záchrany lidstva nebyl stanoven dodatečně, existoval již před pádem Adama a Evy. Bůh nestvořil zlo a nechtěl jeho existenci. Všem stvořeným bytostem dal svobodnou vůli. Pokud by ji zneužili, narušili by tím soulad, který ve vesmíru panoval. Bůh předvídal vznik hříchu, a proto připravil plán záchrany ze stavu odloučení a nouze. Již dávno zaslíbil svého jedinečného Syna, „aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“.

Ve svém sobectví se satan považoval za nepostradatelného, toužil po výjimečnosti a úctě, chtěl se stát bohem. Oproti tomu Ježíš, prodchnutý nesobeckou láskou, nedbal na slávu a čest, která mu byla v nebesích vzdávána. Stal se lidskou bytostí, stal se jedním z nás.

Dobrovolná oběť

Ježíš mohl zůstat v přítomnosti Boha Otce v krásném prostředí nebes, uctíván a oslavován anděly. Sestoupil však z nebeského trůnu, aby přinesl světlo pravého poznání Boha a navrátil život našemu chmurnému světu.

Kdyby se zjevil ve své nebeské podobě, lidé by nemohli snést zář jeho slávy. Narodil se proto v lidském těle, aby mohl žít mezi námi. Jeho božství bylo zastřeno lidstvím. Jeho neviditelná nebeská sláva byla skryta za viditelným lidským tělem.

Ježíš žil mezi lidmi, a proto rozumí našemu trápení a chápe naše problémy. Všichni se mohou přesvědčit, že je přítelem chybujících lidí. V každém jeho poučení, zaslíbení a činu můžeme spatřit „Boha s námi“.

Satan, padlý Lucifer, představuje Boží zákon lásky jako zákon omezení, který se nedá dodržet. Boha obvinil z odpovědnosti za hřích Adama a Evy a za všechno utrpení, které se od té doby na světě odehrálo. Ovlivňuje smýšlení lidí takovým směrem, aby důvod existence utrpení a smrti viděli v Bohu. Zastírá tím pravou skutečnost, že jen on sám je původcem zla, smrti a všeho utrpení na světě.

Ježíš přišel mezi nás, aby satanovu lež odhalil. Svým čistým a nesobeckým životem prokázal dobrotu Božích zákonů, jejichž zachování přináší člověku požehnání. I Ježíš čelil všem zkouškám a pokušením, kterým jsou vystaveni lidé, vždy však zůstal Bohu věrný.

Konal dobro, pomáhal potřebným a zvěstoval pravdu o Bohu. Ježíšův život byl důkazem, že Adam s Evou mohli Boží slovo zachovat. Rozhodli se však žít svévolně, nezávisle na svém Stvořiteli. Neuvědomili si, že tím odrážejí satanův sobecký postoj, touhu po nezávislosti a sebevyvýšení. Odloučili se od Zdroje života a časem zemřeli. Všichni jejich potomci žijí v prostředí vzpoury proti Bohu.

Ježíš opustil nádherné prostředí nebes, aby se stal člověkem, jehož charakter zrcadlí pravý opak charakteru satana. Ježíšovo poslání bylo naléhavé – přišel, aby se obětoval pro záchranu lidí. Díky jeho oběti lidé znovu získají věčný život.

Realita nového života

Vlastním životem a smrtí Ježíš dosáhl více než jen obnovy škod, které způsobil hřích. Satan se snažil navždy oddělit lidstvo od Boha. Díky Ježíši jsme však nyní s Bohem spojeni pevněji, navzdory rozhodnutí Adama a Evy. Ježíš se stal člověkem a tím svůj život navěky spojil s lidmi.

Bůh „tak miloval svět, že dal svého Syna“ lidem navěky. V Ježíši se sjednocuje rodina země s rodinou nebe. Jako „Syn člověka“ se nyní spolupodílí na vládě vesmíru. Jakmile se naplní zaslíbení o jeho návratu, spatříme jej tváří v tvář.

Ježíšovým životem na zemi je obhájena Boží vláda nad vesmírem. Satanova obvinění se ukázala jako falešná, jeho zlé záměry jsou již celému vesmíru zřejmé. Brzy bude zlo se všemi jeho tvůrci zničeno a lidé budou po celou věčnost žít v bezpečí. Už nikdy se nebude opakovat vzpoura proti Bohu, už nikdy nepovstane hřích.

Plán záchrany lidí se brzy dokončí. Naše planeta, na níž se odehrává bitva mezi dobrem a zlem, bude vyvýšena nad všechny ostatní. Tuto zemi, na které přebýval, trpěl a zemřel Král slávy, Bůh promění do původní podoby. Na překrásné nově utvořené zemi bude žít Ježíš se svým lidem.

Po celou věčnost budou zachránění lidé šťastně žít v přítomnosti svého Boha. Budou jej chválit a oslavovat za dar lásky přesahující naše chápání – za Immanuela, „Boha s námi“.

K zamyšlení:

1. Jak nám Ježíš zjevil Boží charakter?
2. Jaký je hlavní princip Boží vlády nad celým vesmírem?
3. Vypovídá příroda o Božím zákonu lásky?
4. Jakým způsobem Ježíš ukázal, že satan záměrně lhal,
   když obvinil Boha z odpovědnosti za hřích a utrpení na světě?
5. Čeho Ježíš dosáhl svým životem a smrtí?
6. Proč už se nikdy ve vesmíru nebude opakovat vzpoura proti Bohu?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 1,21.23; J 1,1–5; J 1,18, J 3,16; Ko 1,15.16; Ez 28,12–19; Iz 14,12–15; 1J 4,8.19; Ř 5,8; Zj 1,8