44. kapitola - Znamení Jonáše

„Nebude jim dáno jiné znamení kromě znamení Jonáše.“
(Matoušovo evangelium 16,4)

Ježíš a jeho učedníci se přes jezero přeplavili zpět na území Desetiměstí. Před nějakou dobou tu Ježíš uzdravil dva muže posedlé démony, které vyhnal do vepřů. Místní lidé ho pak požádali, aby toto místo opustil. Všude, kam uzdravení muži přišli, vyprávěli s radostí o svém zázračném vysvobození, a proto nebylo divu, že se kolem Ježíše sešel velký zástup.

Přivedli k němu hluchoněmého člověka. Ježíš s ním poodešel o kousek dále. Své prsty mu vložil do uší, dotkl se jeho jazyka a přikázal: „Otevři se!“ Postiženému se navrátil sluch a začal plynule mluvit.

Zpráva o jeho uzdravení se rozšířila po celém okolí. Přestože obyvatelé tohoto území nebyli Židé, přicházelo za Ježíšem stále více a více lidí. Vyhledal proto návrší, odkud ho mohli všichni dobře slyšet, neboť se tu sešlo přes čtyři tisíce mužů i se svými rodinami. Učil je o Bohu, kterého vyznává izraelský národ. Přivedli s sebou nemocné a chromé, které Ježíš po tři dny uzdravoval. Lidé nechtěli odejít, proto během noci spali pod širým nebem.

Po třech dnech došly zásoby jídla. Ježíš nechtěl, aby se dav lidí rozešel hladový, a proto své učedníky požádal, aby jim dali nějaké jídlo.

Učedníci byli svědky zázraku rozmnožení chleba a ryb u Betsaidy. Nebyli si ale jisti, zda Ježíš hodlá udělat stejný zázrak i zde, vždyť tito lidé nepatřili k židovskému národu. Stále ještě měli silné předsudky. Obrátili se na Ježíše s otázkou: „Kde v takové pustině vezmeme chléb pro tolik lidí?“

„Kolik jídla máte s sebou?“ zeptal se Ježíš. „Sedm chlebů a několik ryb,“ odpověděli učedníci.

Ježíš nařídil, aby se shromáždění usadilo. Vzal těch sedm chlebů a ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je, dával učedníkům a ti je předávali hladovým. Každý se dosyta najedl a ještě jim zůstalo dost na to, aby naplnili sedm velkých košů.

Žádost o důkaz

Potom se s nimi Ježíš rozloučil, spolu s učedníky nastoupil do loďky a přeplul do Magdaly. Na tomto místě Galileje však nikdo o Ježíšova slova a uzdravování neprojevil zájem. Ježíš spíše narážel na nedůvěru a opovržení.

Farizejové a saducejové, dvě nejvlivnější náboženské skupiny v Izraeli, žili ve vzájemném nepřátelství. Saducejové se snažili získat přízeň vládnoucích vrstev, která jim zajišťovala postavení a moc. Farizejové naopak podněcovali nenávist proti Římanům s cílem svrhnout jejich vládu. Nyní se však obě skupiny spojily proti Ježíši. Uvěřilo v něho až příliš mnoho lidí, čímž se farizejové i saducejové cítili ohroženi. Jejich zástupci přišli za Ježíšem a požadovali: „Ukaž nám znamení od Boha, abychom uvěřili, že máš Boží pověření.“

Chtěli vidět něco velkolepého, například aby přikázal slunci na chvíli se v pohybu na obloze zastavit, jak to Bůh udělal při jedné vojenské bitvě v době izraelského vůdce Jozua.

Židé se zabývali pozorováním oblohy a předpovědí počasí, a tak jim Ježíš odpověděl: „Vzhled oblohy umíte posoudit, a to, co se děje před vašima očima, je vám pořád málo?“ Anděly nad Betlémem, hvězdu a mudrce z východu, hlas z nebe při Ježíšově křtu, uzdravování nemocných, kříšení mrtvých, utišení bouře, nasycení hladových – tato znamení přehlíželi.

Povzdechl si a řekl: „Neustále se dožadujete zvláštních znamení, takové vám ale nebude dáno. Vzpomeňte si však na to, co se stalo s prorokem Jonášem.“

Stejně tak, jako bylo před mnoha staletími Jonášovo kázání znamením pro obyvatele Ninive, bylo Ježíšovo kázání znamením pro obyvatele Izraele. Lidé v pohanském Ninive Jonášovu poselství naslouchali, uvědomili si svou hříšnost a změnili se, zatímco Izraelci Ježíšova slova odmítali.

„Obyvatelé Ninive vystoupí na soudu proti vám a usvědčí vás, protože oni vzali vážně Jonášovu zvěst. A k vám mluví ten, kdo je víc než Jonáš,“ řekl jim.

Každý zázrak uzdravení, který Ježíš udělal, byl znamením Ježíšova božství a důkazem jeho vztahu s Bohem. Trpící lidé židovské představitele vůbec nezajímali, oni sami naopak svým sobectvím a útlakem častokrát lidem utrpení způsobovali. Ježíšovy skutky milosrdenství jim byly neustálým trnem v oku, jelikož zůstávaly přesvědčivým důkazem toho, kým Ježíš skutečně je, a staly se jedním z důvodů, proč vůdcové lidu Ježíše odmítli.

Největším Ježíšovým důkazem a zázrakem byl jeho čistý život odrážející Boží povahu. Jeho pomoc druhým i slova naděje a pravdy dokazovaly Ježíšovo pověření nebeským Otcem. I dnes mnozí lidé požadují znamení nebo zázrak, který by považovali za důkaz existence Boha. Není však zázrakem už to, že každý člověk může porozumět sporu mezi dobrem a zlem a rozhodnout se pro dobro? Také proměna lidské povahy od sobectví k nezištnosti a upřímnosti je zázrak, který ukazuje na přítomnost Božího Ducha v lidském srdci. Hlásání Božího slova s pověřením nebes se pokaždé projeví změnou uvažování a způsobu života.

Výstraha před pokrytectvím

Ježíš odešel od vůdců lidu a spolu s učedníky znovu nasedl do loďky. Přepadl je smutek, a tak se přes jezero plavili mlčky. Když dorazili k protějšímu břehu, Ježíš je varoval: „Dejte si pozor na farizejský a saducejský kvas!“ V židovském učení se kvas častokrát používal jako symbol hříchu.

Učedníci si před plavbou nenakoupili chléb. Mysleli si proto, že je Ježíš varuje před nakupováním u farizejů a saducejů.

Ježíš poznal, co si myslí, a zeptal se jich: „Proč si děláte starosti o jídlo? To máte tak malou víru? Ještě nechápete? Cožpak si nevzpomínáte na nasycení davů? Nechápete, že mi nešlo o skutečný chléb, když jsem vás varoval před kvasem farizejů a saducejů?“ Tehdy pochopili, že kvasem mínil pokřivené učení židovských vůdců.

I přesto si učedníci stále mysleli, že Ježíš měl vůdcům nějaký ten zázrak ukázat. Byli přesvědčeni, že by tím své nepřátele umlčel. Vůbec jim nedocházelo, jak pokrytečtí jejich protivníci jsou.

Sobectví je středem hříchu

Farizejové obratně zakrývali pravou podstatu svého učení, které při každé příležitosti promyšleně podsouvali do myslí svých posluchačů. Výstižným příkladem takového jednání bylo jejich nařízení umožňující dětem zanedbávat své povinnosti vůči rodičům pod záminkou daru pro chrám. Příčina tohoto nařízení tkvěla v sobecké touze po majetku. Lidé se s vydanými předpisy bezmyšlenkovitě ztotožnili, a proto pro ně bylo častokrát těžké Ježíšova slova přijmout.

Podobný klam se v dnešní době šíří prostřednictvím jedinců vykládajících Boží zákon tak, aby vyhovoval jejich sobeckému způsobu života. Zákon nenapadnou přímo, jeho principy a autoritu však zlehčují podsouváním myšlenek navádějících lidi k tomu, aby Boží zákon nebrali vážně a zpochybňovali jeho platnost.

K překroucení a zneužití učení Písma vedlo farizeje sobectví a pokrytectví. Jejich silný vliv působil i na Ježíšovy učedníky – stále ještě toužili po výhodách plynoucích z přednosti patřit do Ježíšova důvěrného kruhu přátel a každý z nich se chtěl stát v Ježíšově království významným a mocným. Vůbec proto nerozuměli Ježíšovu postoji sebezapření.

Dnešní křesťané mají častokrát stejné sklony. Mnozí touží po vlivu a moci. Sebevyvýšení a přání dělat věci snadněji a jinak, než požaduje Bůh, je vedou k nahrazování Božího zákona a Božích zásad jejich vlastními naukami a tradicemi.

Jedině Boží moc může proměnit naše sobectví a pokrytectví v nezištnost a upřímnost. Způsobená proměna je skutečným zázrakem i pravým znamením poukazujícím na Boží působení v našich životech.

K zamyšlení:

1. Proč učedníci pochybovali o tom, že Ježíš udělá pro obyvatele Desetiměstí zázrak rozmnožení chlebů?
2. Co je znamením proroka Jonáše?
3. Jaký zázrak se uskuteční vždy, když je Boží slovo kázáno s nebeskou mocí?
4. Jaká změna je jasným znamením Božího působení v našich životech?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 15,29–39; Mk 7,31–37; Mk 8,1–21; Mt 12,41; Ez 36,26; Mt 16,6; L 12,1