60. kapitola - Zásada Ježíšova království

„Pravou lásku nám ukázal Kristus tím, že za nás obětoval život.“
(1. list Janův 3,16)

Blížily se Velikonoce a Ježíš se opět vydal do Jeruzaléma. Věděl, co jej čeká. Měl pokoj v srdci, neboť znal záměr svého nebeského Otce. Zneklidnění učedníci se ale obávali o jeho bezpečí.

Ježíš k nim otevřeně promluvil: „ Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka. Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě. Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“

Učedníci stále nechápali. Cožpak každému nehlásali, že se přiblížilo nebeské království? Nezaslíbil jim snad Ježíš ve svém království odměnu a významné postavení? A nepsali snad proroci o slávě Mesiášovy vlády? Ježíšova slova o zradě a smrti jim byla záhadou. Počítali s těžkostmi a překážkami, ale byli přesvědčeni, že nastává čas nového království.

Jan a Jakub mezi prvními opustili svůj domov, aby mohli být neustále s Ježíšem a učili se od něho. I jejich matka vyznala Ježíše za Mesiáše a jeho dílo podporovala.

Všichni tři za ním přišli s prosbou. „Co chcete, abych vám učinil?“ zeptal se jich.

Jejich matka odpověděla: „Slib mi, že až se ujmeš vlády, dáš mým synům nejčestnější místa po svém boku.“

Ježíš prosbu vyslechl. Znal jejich oddanost a nevytkl jim toto sobecké přání. Řekl jim však: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít z kalicha utrpení, který je připraven pro mne?“

Jan a Jakub tušili, že Ježíšova slova poukazují na utrpení, které brzy prožije, přesto odpověděli: „Můžeme.“

„Z mého kalicha tedy pít budete,“ řekl jim.

Ježíše čekal místo trůnu… kříž. Jakub byl Ježíši věrný až na smrt a jako první z učedníků zahynul násilnou smrtí. Jan žil z dvanácti učedníků nejdéle, zažíval však neustálé těžkosti, pronásledování a potupu.

Potom Ježíš dodal: „Avšak čestná místa po mé pravici a levici neurčuji já, ale můj Otec.“

V Božím království si postavení nelze zasloužit. Ti, kdo budou Ježíši nejblíže, následovali jeho příkladu nezištné pomoci bližním a předávali poselství o věčném Božím království lásky, spravedlnosti a pokoje.

Ostatních deset učedníků slyšelo tento rozhovor a na Jakuba a Jana se zlobili. Po významném postavení v Božím království totiž toužil každý z nich. Připadalo jim, že je Jakub s Janem chtěli předčit.

Zásada Božího království

Ježíš si je k sobě všechny zavolal a pronesl: „Víte, že panovníci vládnou těm, kteří jsou jim podřízení, a kdo má moc, dává ji pociťovat ostatním. Mezi vámi to však musí být jiné.“

Na tomto světě přináší dosažení vysokého postavení moc a výsady, které ostatní nemají. Na bohatství a dobré vzdělání je častokrát pohlíženo jako na způsob, jak získat převahu nad druhými, ovládat je a využívat. Mocní lidé chtějí rozhodovat o tom, jak mají ostatní smýšlet a jednat, někdy chtějí dokonce určovat i způsob prožívání víry v Boha.

Ježíš buduje své království na zcela jiných zásadách. Volá každého člověka a zejména vedoucí představitele ke službě, nikoli k bezohlednému uplatňování moci. Řekl:

„Kdo chce být velký, ať je vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, ať slouží bez nároku všem.“

Ti, kdo jsou talentovaní, získali odborné vzdělání nebo zastávají vlivné místo, mají větší povinnost sloužit druhým. Ani Ježíš nepřišel na tento svět proto, aby si nechal sloužit, ale aby žil pro ostatní. To je zásada, kterou by jeho následovníci měli uplatňovat každý den.

V království Ježíše Krista nebude nikdo panovat nad druhými ani nebude ovládat jejich myšlení a činy. Lidé budou prožívat krásné vztahy, svobodu a naplnění svých záměrů a přání.

Apoštol Jan vzpomínal na Ježíšova slova po celý život. Později napsal: „Pravou lásku nám ukázal Kristus tím, že za nás obětoval život. To nás zavazuje, abychom byli ochotni nasadit za bratra nebo sestru v Kristu i život.“ Takové smýšlení měli lidé prvotní křesťanské církve. Mocně hlásali, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, a předávali dále zásady jeho věčného království.

K zamyšlení:

1. Proč byl Ježíš naplněn pokojem, ačkoli věděl, co jej v Jeruzalémě čeká?
2. Kteří lidé budou v Božím království Ježíši nejblíže?
3. V čem se liší zásady Ježíšova království od zásad vlád tohoto světa?
4. Nemáme i my někdy sklon k ovládání myšlení a chování druhých? Jak se můžeme takového přístupu vyvarovat?
5. Na co se těšíte v Božím království?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 20,20–28; Mk 10,32–45; L 18,31–34; Zj 3,12; Zj 3,21; 2 Tm 4,6–8; Fp 1,20–21; 1 K 10,33; Ř 14,12; 1 J 3,11; 1 J 3,16; Sk 4,32–34