7. kapitola - Ježíšovo dětství

„S Ježíšovým věkem rostla i jeho moudrost a byl milý Bohu i lidem.“
(Lukášovo evangelium 2,52)

Ježíš vyrůstal v chudé rodině v malém horském městě Nazaret. Vyvíjel se jako každé dítě na tomto světě. S přibývajícím věkem byl tělesně zdatnější a duševně vyspělejší. Druzí si jej velice oblíbili a také Bůh v něm nacházel zalíbení.

Na svůj dětský věk byl Ježíš velice milý, neuvěřitelně trpělivý, zásadový, ohleduplný a čestný. Vždy uměl rozlišit mezi dobrými a špatnými věcmi.

Marie pozorně sledovala Ježíšův vývoj. Všímala si dokonalosti jeho charakteru, chování a přístupu k životu. S radostí podporovala synovu vnímavost a touhu po poznávání nových věcí. Duch svatý jí dával moudrost k výchově člověka, jehož otcem byl Bůh v nebesích.

V Ježíšově době bylo náboženské vyučování jen formální. Tradice se staly důležitějšími než samotné Písmo. Židovští učitelé kladli důraz na obřady a žáky nevedli k principům opravdové služby Bohu a k hlubšímu porozumění jeho zákona.

Žáci byli zahlceni množstvím nepodstatných informací a neměli klid ani čas na osobní setkávání s Bohem. Nemohli tak slyšet Boží hlas promlouvající k jejich srdci. Jejich mysl byla odváděna od pravého Zdroje moudrosti. Vlivem tohoto vyučování se snižovala bystrost mladých lidí a omezoval se jejich obzor.

Malý Ježíš nenavštěvoval školy zřizované při synagogách. Jeho prvním učitelem byla matka. Od ní se dozvídal o Bohu a nebeských zákonitostech. Častokrát citovala texty Písma; říkala mu tak slova, která On sám pronesl k Izraeli prostřednictvím Mojžíše. Ježíš nenavštěvoval rabínské školy ani v mládí. Nepotřeboval získat formální vzdělání, neboť jeho Učitelem byl samotný Bůh.

Poučení z Písma a z přírody

Ježíš se učil novým věcem stejně tak jako každé dítě. Jeho hluboké znalosti Písma ukazují, kolik radostných chvil při jeho čtení prožíval. Dlouhé hodiny trávil také v přírodě pozorováním Božího stvoření. Je pozoruhodné, že Ten, kdo stvořil zemi, moře a nebesa, nyní poznával svoje stvořitelské dílo z lidské perspektivy!

Od raného věku žil Ježíš pro dobro a požehnání druhých. V tomto poslání mu velmi pomáhalo jeho poznávání přírody. Při pozorování rostlin a živočichů jej napadaly nové myšlenky. V běžném životě nalézal přirovnání, kterými mohl lépe objasnit pravdu o Bohu. Později vyprávěl podobenství, jež ukazují, jak otevřený a vnímavý byl vůči ponaučením z přírody a ze života a jak se jejich osvojením může otevřít mysl člověka pro duchovní pravdy.

Již ve svém dětství začal Ježíš chápat důležitost slov a činů Pána Boha. Ztišením a modlitbou měl svou mysl neustále upřenou k nebesům, rostl v porozumění Boha a pravdy. Stále jej také obklopovali Boží andělé. Každý člověk se může již od dětství učit podobným způsobem jako Ježíš. Ať jsme jakéhokoli věku, pokud se snažíme dozvědět více o našem nebeském Otci pomocí Bible, doprovázejí nás při tom Boží andělé. Naše mysl je nasměrována k dobru a pravdě a náš charakter je budován k obrazu Ježíše.

Ježíš žil od dětství v souladu s Bohem. V jeho charakteru, slovech a činech nebyl ani náznak špatnosti. Ne, že by Ježíš nebyl vystaven pokušení. Právě naopak. Lidé z Nazareta byli dobře známí svými zkaženými mravy. Obyvatelé z okolí častokrát podotkli, zda vůbec může z Nazareta pocházet něco dobrého.

V takovém prostředí byl Ježíšův charakter neustále podrobován zkoušce. Satan se vytrvale snažil přemoci toto dítě z Nazareta. Ačkoli andělé ochraňovali Ježíše od narození, jeho život byl neustálým bojem proti silám zla a temnoty. Satan neúnavně využíval všech možných způsobů, aby Ježíše překvapil a svedl.

Ježíš neustále čelil pokušením, která zažíváme i my. Jeho čistý život je příkladem všem dětem, mládeži i dospělým.

Ježíšovi rodiče žili ve skromných poměrech. Aby si vydělali na živobytí, museli denně tvrdě pracovat. Život v chudobě, sebezapření a nedostatku pomáhal Ježíši v zachování čistého charakteru. Jeho dny byly naplněny prací, a tak kvůli zahálce nebo špatným přátelům neupadal do pokušení. Předcházel mu, jak to jen šlo. Ani lehkovážná zábava, ani pošklebky druhých jej nemohly přimět k něčemu špatnému. Byl dostatečně prozíravý, aby uměl rozeznat zlo, a dostatečně silný, aby mu odolal.

Práce požehnáním

Ten, který vládne v nebesích, plnil jako člověk radostně a věrně své povinnosti v rodině. Jako milující a poslušný syn pracoval Ježíš svýma vlastníma rukama v Josefově tesařské dílně. Stejně tak jako ostatní pracovníci, i on nosil obyčejný pracovní oděv. Nikdy nepoužil svou božskou moc k tomu, aby si ulehčil práci nebo jakékoli nesnáze v životě.

Prací Ježíš posiloval mysl i tělo a udržoval se v dobré fyzické kondici. Staral se o své zdraví, aby mohl naplno sloužit, a vždy pracoval svědomitě a vytrvale. Dal nám příklad, abychom i my vykonávali jakoukoli práci pečlivě a ohleduplně. Bůh stvořil práci jako požehnání. Jenom lidé, kteří pracují poctivě a věrně, zažívají radost z dobře odvedeného díla. Bůh si váží mládeže a dětí, jež ochotně a radostně pomáhají svým rodičům při domácích povinnostech. Takové děti budou přispívat k prospěchu celé společnosti i v dospělosti.

Ježíš prožil mezi chudými celý život. Sdílel s nimi jejich starosti a těžkosti. Ten, kdo správně chápe Ježíšovo poselství, nebude nikdy rozlišovat lidi podle majetku a upřednostňovat bohaté před chudými.

Oslava Boha zpěvem

Ježíš oslavoval Boha radostným zpěvem. Lidé měli radost, když zaslechli jeho hlas. Jeho písně jako by naplňovaly vůní kadidla celé okolí a zaháněly
všechno zlé.

Ježíšův život byl po celá léta požehnáním pro všechny obyvatele Nazareta. Staří, trpící, lidé obtížení tvrdou prací, hravé děti, ale i zvířata – všichni se radovali, když byl v jejich blízkosti. Ten, který umístil planety ve vesmíru, věnoval pozornost každému, kdo potřeboval pomoc.

Ježíš vyrůstal, sílil na těle i na duchu. Byl milý Bohu a oblíbený sousedy i známými. Vytvářel radostnou atmosféru, šířil kolem sebe naději a odvahu, a tak ho rádi viděli v každém domě. Častokrát jej v sobotu v synagoze požádali, aby přečetl text z Písma. Mnozí lidé byli při poslouchání Božího slova dojati, protože na známý text nahlíželi z jiné perspektivy.

Ježíš nechtěl být středem pozornosti a nestál o popularitu. Během dlouhých let v Nazaretu neudělal ani jeden zázrak. Jeho tichý a skromný život v raném dětství přináší významné poučení. Čím klidnější a jednodušší je život dítěte, čím méně je v něm uměle vyvolaného vzruchu a čím více času stráví v přírodě, tím více prospívá po fyzické, duševní a duchovní stránce.

Stvořitel žil mezi námi, aby nás naučil, v jak těsném vztahu můžeme žít s Bohem. V malých i velkých věcech každodenního života vyvyšoval Ježíš svého nebeského Otce. Poctivou prací v tesařské dílně konal Boží dílo stejně tak, jako když později dělal zázraky před davy lidí. Všichni mladí lidé, kteří ve svých domovech následují Ježíšův příklad věrnosti a poslušnosti, si mohou být jistí, že Bůh na ně myslí a že si je oblíbil.

K zamyšlení:

1. Jaká byla náboženská výchova v Ježíšově době?
2. Co bylo hlavním Ježíšovým posláním už od jeho raného věku?
3. Proč je Ježíšův čistý život příkladem všem dětem, mládeži i dospělým?
4. Jaké děti přispívají k prospěchu celé společnosti?
5. Jaký životní styl nejvíce prospívá fyzické, duševní a duchovní síle dítěte?
6. Jací bychom byli, kdybychom žili tak, abychom byli požehnáním pro druhé?

Biblické texty k tomuto tématu:

Lk 2,39–40; J 1,46; Iz 42,1