18. kapitola - Janův příklad

„Jeho hvězda vychází a já chci, aby jasně zářila.“
(Janovo evangelium 3,30)

Po nějakou dobu byl Jan Křtitel nejvlivnějším mužem v Izraeli. Kdyby se prohlásil za Mesiáše a podnítil vzpouru proti Římanům, lid i kněží by se okamžitě přidali. Satan jej neustále pokoušel prostřednictvím lidu, který ho vyzýval k uchopení moci nad národem a získání světské slávy. Jan si toho ale nevšímal. Věrně plnil poslání, jež mu bylo uloženo, a pozornost, která na něho byla upřena, směřoval na Mesiáše.

Jeho popularita však rychle slábla, jakmile Ježíš začal hlásat poselství o Božím království. Ježíš přicházel k řece Jordán provázen zástupy naslouchajících. Mnozí ho žádali o křest, ale on tuto činnost přenechal svým učedníkům.

Janovi učedníci začali na Ježíšovu stoupající popularitu žárlit. Poukazovali na rozdíl mezi Ježíšovým a Janovým křtem a tvrdili, že Ježíšovi učedníci nemají právo křtít. Přišli za Janem a řekli mu: „Mistře, ten, kterého jsi označil za Mesiáše, také křtí a všichni teď chodí k němu.“

Jana se mohla zmocnit pýcha, žárlivost a škodolibost. On však přemýšlel jinak. Byl naplněn Boží láskou. Věděl, že jeho úkolem je pouze připravit lid na příchod Mesiáše, a proto přijal Ježíšovo působení s upřímnou radostí. Odpověděl: „Vy sami jste svědky mého prohlášení: ‚ On je Bohem seslaný Mesiáš a já mu jen připravuji cestu.‘ Nevěsta přece patří ženichovi. Jeho přítel je také na svatbě a raduje se z ženichova štěstí. To je právě moje radost. Jeho hvězda vychází a já si přeji, aby jasně zářila, nebudu jí zaclánět.“

Jan své dílo přirovnal k příteli, který je poslem mezi snoubenci a podílí se na přípravě jejich svatby. Po svatbě jeho práce končí a on prožívá radost z vydařeného sňatku. Janova pokora vyjadřovala víru v Mesiáše a projevila se jeho odchodem do ústraní.

Stejně pokorného ducha by měli mít všichni křesťané. Pokud si na sobě nebudou zakládat a své myšlenky odevzdají Ježíši, naplní je stejnou nesobeckou láskou, jakou projevil Jan. Všem, kdo se takto Ježíši odevzdají, je zaslíbeno požehnání a vedení Duchem svatým.

Kněží a učitelé v Jeruzalémě také slyšeli zprávy o Ježíši. Jejich zaslepenost a žárlivost na Jana neznala konce, neboť nejprve davy lidí odcházely ze synagog vyslechnout si kázání v poušti a teď mířilo ještě více lidí za Ježíšem. Rozhodli se, že udělají všechno pro to, aby ukončili působení tohoto nového Učitele.

Ježíšův příklad

Ježíš si byl jistý, že se náboženští učitelé pokusí provést cokoli, aby zaseli rozkol mezi jeho a Janovými učedníky. Aby zabránil nedorozumění a problémům, ukončil své působení u Jordánu a vrátil se do Galileje.

Pokud se i my ocitneme v situaci, která by mohla způsobit konflikt a rozdělení, měli bychom se řídit příkladem Jana a Ježíše.

Janovo silné volání po reformě a návratu k Bohu vedlo jeho následovníky k přílišnému zaměření na jeho osobu. Snadno zapomněli, že Jan má pouze připravit lid na příchod Mesiáše. Bůh nepovolal Jana k tomu, aby založil křesťanskou církev. Janovi učedníci tomu neporozuměli, a proto začali na Ježíše a jeho učedníky žárlit.

Něco podobného se může stát i v dnešní době. Bůh povolá nějakého člověka k vykonání určitého díla, a ten je dovede tak daleko, jak nejvíce je schopen. Následně Bůh povolá jiné pracovníky, kteří mají dané dílo dále rozvíjet. Pokud si však lidé myslí, že úspěch díla je závislý na tom, kdo ho začal, a pomíjejí Boží vedení a požehnání, jejich postoj přináší mnohé problémy. Odchod Jana Křtitele do ústraní v zájmu dalšího rozvoje Božího plánu je příkladem a inspirací pro všechny, kdo následují Boha.

K zamyšlení:

1. Jak reagoval Jan na satanovo pokušení moci a slávy?
2. V čem byl Jan jako „ženichův přítel“?
3. Co udělal Ježíš, aby se vyhnul možným nedorozuměním a problémům?
4. Láká nás být v popředí a přitahovat na sebe pozornost?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 3,22–36; Iz 57,15