25. kapitola - Povolání učedníků u jezera

„Pojďte se mnou! Udělám z vás jiné rybáře, budete zachraňovat lidi!“
(Matoušovo evangelium 4,19)

Slunce vycházelo nad Galilejským jezerem, u něhož Ježíš právě trávil chvíle klidu. Jeho učedníci seděli v rybářských člunech na jezeře. Rybařili celou noc, ale nic neulovili.

O samotě Ježíš čerpal sílu v rozhovoru s nebeským Otcem, neboť během dne byl neustále obklopován davem. Tohoto rána lidé přicházeli už brzy po rozbřesku. Bylo jich stále více a ze všech stran se na Ježíše tlačili.

Mezitím učedníci připluli ke břehu. Ježíš vstoupil na Petrovu loď a požádal ho, aby ji trochu odrazil od břehu. Mohli jej tak vidět a slyšet všichni lidé v davu.

Krásné prostředí pomáhalo vrýt Ježíšova slova do paměti posluchačů. Jezero, pohoří a pole ozářená slunečním svitem nádherně dokreslovala Ježíšovo kázání.

Zástup na pobřeží se stále rozrůstal. Vypravili se sem zemědělci, rybáři, obchodníci, náboženští vůdci, bohatí, chudí, starci i mladíci a přiváděli nemocné, aby mohli slyšet slova Bohem poslaného Učitele.

Při pohledu na dav Ježíš nemyslel jen na přítomné posluchače, ale také na další učedníky v budoucnosti. Už nyní je viděl v zápasech dobra a zla, opuštěné, s bolestí v srdci, v pokušení a vězněné. Věděl o jejich radostech, strastech i překážkách. Slova vyřčená onoho rána měla prostřednictvím působení Ducha svatého přinášet naději, útěchu, moudrost a pokoj každému člověku až do konce času.

Když Ježíš dokončil své kázání, obrátil se k Petrovi a řekl: „Vypluj s lodí dále na jezero, abys mohl spustit síť a ulovit ryby.“

Petr byl z celonočního výlovu unavený a zklamaný, protože žádné ryby nechytil. Během dlouhých hodin rybaření přemýšlel o Janu Křtiteli uvězněném v Herodově paláci. Nemohl pochopit, jak by Ježíš uspěl tam, kde Jan nenašel porozumění, a to zejména u kněží a vládců. Budoucnost Ježíšova působení se mu zdála nejistá a beznadějná.

Ježíšovi odvětil: „Pane, celou noc jsme se namáhali, ale marně. Když to však říkáš ty, zkusím to ještě jednou.“

Připadalo mu to ale zbytečné. Každý v okolí věděl, že jediná vhodná doba pro chytání ryb v tomto průzračném jezeře byla v noci. Nikdo nechytal ryby ve dne. Na Ježíšovo slovo však Petr a jeho bratr Ondřej znovu vypluli a spustili sítě do vody. Jakmile je chtěli vytáhnout, s údivem zjistili, že jsou plné ryb a že by se dokonce mohly pod tíhou takového úlovku i protrhnout.

Rychle zavolali na pomoc Jakuba a Jana z druhé lodi. Podařilo se jim vytáhnout tolik ryb, že se obě lodi málem potopily.

Zachránce lidí

Petr pochopil, že Ježíš vládne přírodě. Zároveň si také uvědomil svoji pochybovačnost a hříšnost. Zatímco se ostatní starali o ulovené ryby, padl před Ježíšem na kolena a zvolal: „Odejdi ode mne, Pane, neobstojím v tvé blízkosti, jsem hříšný člověk.“

Ježíš mu odpověděl: „Neboj se! Udělám z tebe rybáře lidí. Budeš je získávat pro mne.“ Ježíš použil slova z rybářského prostředí, které Petr dobře znal. Petr si nyní uvědomil svoji slabost a potřebu spolupráce s Ježíšem, proto byl povolán k důležitějšímu úkolu.

Až doposud se nikdo z učedníků plně nepodílel na Ježíšově poslání, neboť se ještě věnovali svému zaměstnání. Občas pochybovali, ale tato zkušenost je utvrdila ve víře a znovu povzbudila k plnému odevzdání se Ježíši a jeho dílu. Zázrak s rybami je ujistil, že se Bůh postará o ně i o jejich rodiny. Opustili své lodě a následovali Ježíše.

Ježíš si tehdy mohl za své učedníky vybrat zkušené a vzdělané muže. Vzdělání je požehnáním, pokud je v souladu s Božími principy. Ježíš záměrně pominul učence oné doby, neboť ti většinou kvůli svým předsudkům neměli pochopení pro prosté lidi a nechtěli s ním spolupracovat. Sami se tak zřekli nejlepšího vzdělání, jakého kdy mohli dosáhnout. První věcí, kterou se musí naučit každý, kdo se chce podílet na Božím díle, je přestat spoléhat sám na sebe a přistupovat k lidem stejně jako Ježíš.

Ježíš si vybral nevzdělané rybáře, protože se nemuseli mnohému odnaučovat. Nebyli zatíženi tradicemi a nesprávnými zvyky. Měli zdravý úsudek a vhodné schopnosti, ale nejdůležitějšími vlastnostmi byla jejich pokora a učenlivost.

V běžném životě se lidé častokrát starají pouze o svou každodenní a zaběhlou práci. Netuší, že kdyby byli povoláni k náročnějším a významnějším úkolům, rozvinuly by se jejich skryté schopnosti a stali by se uznávanými a vlivnými vůdci. Právě takové lidi Ježíš povolával ke spolupráci. Pod jeho vedením se jim dostalo té nejlepší školy, přijímali Ježíšovo smýšlení i povahu. Stali se kazateli a učiteli Božího slova s takovým odhodláním, že byli jeho zvěstováním schopni změnit svět.

Jejich vnitřní proměna i dílo, které vykonali, je svědectvím o Božím požehnání všech, kteří následují Ježíše. Není stanovena žádná hranice velikosti díla pro ochotného člověka toužícího otevřít své srdce Božímu duchu a odevzdat svůj život Ježíši. Bůh přijímá každého člověka takového, jaký je. Pokud se mu úplně odevzdáme, rozvine naše schopnosti a promění naše slabosti v silné stránky.

Čím více času strávíme čtením Bible a důvěrným rozhovorem s Ježíšem, tím více budeme získávat jeho povahu. Dosáhneme tak toho nejlepšího vzdělání, jakého je na tomto světě možné dosáhnout.

K zamyšlení:

1. Co Petra zmalomyslnělo?
2. Kdy byl Petr opravdu připraven pracovat pro Ježíše?
3. Proč si Ježíš za své učedníky povolal prosté rybáře místo vzdělaných mužů?
4. Cítili jste někdy Boží povolání? Jak jste odpověděli?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 4,18–22; Mk 1,16–20; L 5,1–11; Iz 6,5; Ř 10,12