„Jdi a prodej všechno, co máš,
peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi.“
(Markovo evangelium 10,21)
Jakmile se Ježíš s učedníky vydali na cestu, přiběhl k nim jeden mladý muž a padl před Ježíšem na kolena. Zeptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“
Přestože byl ještě mladý, měl velký majetek a jako člen židovské rady zastával vysoké postavení. Ježíšův láskyplný přístup k dětem ho velice oslovil. Rozhodl se, že Ježíši položí tuto otázku, neboť ji považoval za důležitou nejen pro sebe, ale také pro ostatní.
Ježíš chtěl odhalit mladíkovy pohnutky a také to, zda si uvědomuje, že mluví se Synem Božím. Odvětil: „Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh. A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“
„Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí. Co mám ještě dělat?“
Mladík si velmi zakládal na své spravedlnosti, nebyl však se sebou úplně spokojený, protože necítil pokoj ve svém nitru.
Ježíš se na něj podíval a uvažoval o jeho povaze – takové schopné lidi by vznikající křesťanská církev velice potřebovala! Kdyby se jej mladý muž rozhodl následovat, mohl by pro jeho dílo udělat mnoho dobrého. Toužil mu předat svůj pokoj, milost a radost, které by mohly podstatně změnit jeho charakter. Řekl: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“
Ježíš věděl, co mladíkovi schází – plně se odevzdat Bohu. Potřeboval získat pokoru a vyznat se Bohu ze svých slabých povahových stránek. Hodně si zakládal na bohatství, materiálních věcech a významném postavení, což mu bylo přednější než Bůh. Toto tiché zlo bylo součástí jeho povahy, i když navenek vypadal jako muž s dobrým chováním a úctou k Bohu.
Ježíš postavil mladého muže před volbu mezi nebeským a světským pokladem. Přál si, aby se rozhodl pro věčný život a změnu své povahy. Jeho požadavek se možná zdál radikální, byl však moudrý a řešil mladíkův problém z pohledu věčnosti. Vysoké postavení a obrovský majetek měly na mladíkovu povahu špatný vliv a postupně by zcela vytlačily Boha z jeho srdce.
Rozhodnutí
Mladý muž ihned pochopil, co by uposlechnutí Ježíšových slov znamenalo pro jeho postavení na společenském žebříčku i životní styl. Posmutněl a s těžkým srdcem odešel. Toužil po nebeském pokladu, ale chtěl si užít i svého pozemského bohatství. Za cenu ztráty majetku nechtěl Ježíšovu nabídku přijmout.
Možná žil tento muž po celý život v souladu se společenskými pravidly, Boží přikázání ale ve skutečnosti nezachovával. Bohatství a společenské postavení se mu stalo modlou a Božích darů si cenil více než jejich Dárce. Stát se jedním z Ježíšových učedníků pro něj mělo menší hodnotu než přebývat ve společenství bohatých a vlivných lidí.
Tento příběh je poučením pro každého z nás. Zachovávat Boží přikázání znamená více než jen dobré chování. Znamená to žít podobným životem jako Ježíš, životem nesobecké služby.
Bůh nám dává prostředky, schopnosti a příležitosti, abychom mohli stejně jako Ježíš pomáhat lidem. Když je používáme podle Boží vůle, jsme Ježíšovými spolupracovníky.
Ježíš si přeje, abychom se mu odevzdali celým svým srdcem a se vším, co máme. Pokud se chceme podílet na utváření Jeho království, ochotně se vzdáme všech věcí, které oslabují naši povahu a odvádějí nás od Boha.
Modlitební i materiální podporou Božího díla si ukládáme poklad v nebi. Dáváme Bohu jen to, co jsme od něj přijali a co mu náleží. Jednou budeme naplněni radostí, až v Božím království uvidíme ty, kteří i díky nám přijali Ježíše za svého Pána.
K zamyšlení:
- Zachovával bohatý mladík všechna Boží přikázání, jak tvrdil? Jaký problém přetrvával v jeho duchovním životě?
- Jak žije člověk, který opravdu zachovává Boží přikázání?
- Chceme se podílet na vytváření Božího království? Jakým způsobem?
Biblické texty k tomuto tématu:
Mt 19,16–22; Mk 10,17–22; L 18,18–23; Joz 24,15; L 12,34; Mt 25,23