10. kapitola - Hlas z pouště

„Změňte svoje smýšlení, neboť se přiblížilo nebeské království.“
(Matoušovo evangelium 3,2)

Většina lidí se v té době už přestala zajímat o Boží plán na záchranu světa. V Izraeli bylo jen několik málo věrných, kteří toužebně očekávali příchod Mesiáše. Mezi nimi byl také starý kněz Zachariáš se svou ženou Alžbětou. Žili poklidným a zbožným životem, jejich víra zářila jako hvězda v temnotě.

Bydleli v judských horách. Jako každý kněz, i Zachariáš vykonával jeden týden v roce službu v jeruzalémském chrámě. Jednoho dne byl vybrán, aby zapaloval kadidlo na zlatém oltáři ve svatyni. Lidé se právě modlili na chrámovém nádvoří.

Náhle pocítil přítomnost nadpřirozené bytosti. Rozhlédl se – a u oltáře uviděl stát anděla. Užasl a s úlekem od oltáře odstoupil.

Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši! Přišel jsem Ti oznámit, že Bůh vyslyšel tvé modlitby. Tvoje manželka porodí syna, kterému dáte jméno Jan. Přinese ti mnoho radosti a mnozí budou vděční, že se narodil. Stane se jedním z velkých Božích mužů. Nebude pít víno ani opojný nápoj. Duch svatý ho naplní hned od narození a mnohé ze synů izraelských přivede zpět k Bohu. Svou duchovní mocí a horlivostí bude připomínat proroka Elijáše. Smíří otce se syny a vzpurným otevře oči, aby poznali pravdu. Připraví lid na příchod Mesiáše.“

Zachariášovy pochybnosti

Zachariáš namítl: „Jak tomu můžu věřit? Vždyť jsem už starý a má žena je také pokročilého věku.“ Zachariáše přepadly pochybnosti i přesto, že dobře znal Abrahamovu zkušenost. Také Abraham se stal ve vysokém věku otcem, neboť uvěřil slovům Boha, že se tak stane. Zachariáš zapomněl na to, že pokud Bůh něco zaslíbí, vždy svůj záměr v pravý čas uskuteční.

Anděl jej pokáral: „Já jsem Gabriel a přijímám úkoly přímo od Boha. On sám mě poslal, abych ti vyřídil tyto radostné zprávy. Protože jsi neuvěřil, budeš němý, dokud se má slova ve svůj čas nesplní.“

Stejný anděl oznámil před pěti sty lety proroku Danielovi příchod Mesiáše. Poněvadž Zachariáš tato proroctví v knize Daniel studoval, věděl, že se doba příchodu Zachránce přiblížila, a modlil se, aby tento den brzy nastal. A nyní k němu anděl Gabriel přišel, aby oznámil naplnění proroctví.

Před chrámem hodně lidí čekalo, až Zachariáš vyjde a požehná jim. Bylo jim divné, že je uvnitř tak nezvykle dlouho, a začali se o něj obávat.

Zachariáš vyšel z chrámu s rozzářenou tváří. Lidé poznali, že měl vidění. Pokusil se promluvit, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Zůstal v kněžské službě až do konce týdne a poté odešel domů.

Brzy nato Alžběta otěhotněla. Když se vytoužený syn narodil, Zachariášovi se navrátil hlas. Chválil Boha za blízký příchod Mesiáše a za svého syna, jenž má připravit lid na tuto událost. Přátelé a sousedé jeho slovům naslouchali a předávali je dále. V hornaté krajině Judeje o tom věděl zanedlouho každý. Lidé se podivovali nad tím, co vše bylo o Janově životě předpovězeno. Uvědomili si, že Zachránce přijde skutečně brzy.

Jan se dobře rozvíjel tělesně i duševně. Později odešel do pouště, kde žil v ústraní až do chvíle, kdy se svým poselstvím vystoupil na veřejnosti. Bůh svěřil Janovi ten nejdůležitější úkol – hlásat poselství, které mělo změnit lidské životy. Měl lidem také předat alespoň částečné poznání Boží povahy, aby porozuměli tomu, jaký Bůh je a co od nich očekává.

Aby bylo jeho poselství účinné, měl žít plně odevzdán Bohu. Musel být tělesně, duševně i duchovně silný, aby dokázal ovládat své city, chutě, slova i činy a bez ohledu na jakékoli okolnosti zachoval věrnost Pánu Bohu.

Za jeho dnů lidé toužili po bohatství a po snadném životě v přepychu. Po večerech neustále vyhledávali zábavu doprovázenou pitím a tělesným potěšením. Jejich způsob života je oslaboval. Zatemňoval jim mysl, takže nechápali duchovní pravdy a snadněji přijímali a omlouvali hřích.

Jan se měl stát reformátorem, a proto anděl předal jeho rodičům zvláštní pokyny pro výchovu. Svým prostým životním stylem se stavěl proti tehdejším společenským zvyklostem.

Jan připravoval lid na Ježíšův první příchod. Je příkladem pro ty, kdo ponesou poselství o druhém příchodu Ježíše Krista. Dnešní svět je zaplněn falešným učením a nevázaným životem. Svůdné satanovy léčky se vyskytují všude kolem nás. Je třeba, aby se každý, kdo se rozhodne pro život s Bohem, naučil sebeovládání, a tak překonával špatné návyky a touhy. Sebekázeň napomáhá člověku k získání duševní a duchovní síly, aby porozuměl Božímu slovu a poslouchal je.

Janovo vzdělání

Zachariášův syn se měl stát stejně tak jako jeho otec knězem. Rabínské školy by ho ale nepřipravily na poslání, které měl vykonat. Bůh proto povolal Jana na poušť, aby se mu v přírodě dostalo vzdělání od samotného Stvořitele.

Jan žil v opuštěné krajině ve skalních jeskyních a příkrých roklích. Rozhodl se vzdát pohodlného života a raději odešel do pustiny. Takové prostředí mu lépe umožňovalo naučit se sebeovládání a sebezapření. Oddělen od hluku světa se mohl soustředit na poznávání přírody a Božího slova. Učil se také důvěřovat Pánu Bohu a rozmlouvat s ním.

Rodiče Janovi častokrát připomínali slova anděla Gabriela a Jan přijal poslání, které mu bylo předurčeno. Osamělý život ho netížil. Pro něj bylo tiché místo v poušti vítaným únikem před beznadějí, nevěrou a špatností, která v tehdejší společnosti vládla. Chtěl odolávat všem pokušením, a tak se vyhýbal hříšnému světu, jak jen to bylo možné. Nechtěl ztratit schopnost rozeznávat dobro od zla.

Čas od času však chodil mezi lidi, aby se dozvěděl, co se ve společnosti děje. Pozoroval chování lidí a s pomocí Ducha svatého pochopil, jak může jejich srdce zasáhnout poselstvím nebes. Vracel se zpět do pouště, aby se modlil a připravoval na své poslání.

Dokonce i v poušti byl Jan pokoušen hříchem, udělal ale všechno pro to, aby se ho satanovi nepodařilo svést. Vypěstoval si pevnou povahu a duchovní vnímání. Naučil se záviset na Duchu svatém, což mu umožnilo odolávat satanovi.

Stejně tak jako Mojžíš v midjánských horách, i Jan žil v pustině, která vypovídala o Boží síle a moci. Znázorňovala také duchovní stav Izraele. Boží lid, Hospodinova vinice, se stala duchovní pouští. Když se Jan podíval k nebi, viděl je jasné a čisté. To mu připomínalo zářivou budoucnost Božího lidu po příchodu Mesiáše.

Myšlenky o Mesiáši

Jan studoval výroky o Mesiáši v knize proroka Izajáše. Četl o větvi ze stromu Jišajova, o Králi spravedlnosti, o Skále, v jejímž stínu se může každý ukrýt. Izajáš popsal, jak se izraelský národ může znovu stát lidem, v němž má Bůh zalíbení.

Jan si při čtení Písma představoval přicházejícího Krále a věděl, že potřebuje duchovní sílu, aby mohl ohlašovat příchod Mesiáše. Neváhal oznamovat toto radostné poselství komukoli. Nebál se lidí, poněvadž Bohu důvěřoval celým svým srdcem. Mohl předstoupit i před pozemské krále, protože se sklonil před Králem nebes.

Ani Jan však zcela neporozuměl Mesiášovu poslání. I on očekával osvobození Izraele od Římanů. Jeho přáním bylo, aby byl Mesiáš spravedlivým králem, který povede Izrael a udělá z něj Bohu odevzdaný národ.

Jan si všiml, že se lidé nechali oklamat a byli spokojení se svým hříšným a nešťastným životem. Přál si, aby zatoužili po lepším životě. Bůh mu svěřil poselství, které mělo posluchači otřást a vystavit je jejich špatnostem tváří v tvář. Ještě dříve, než mohlo začít růst semínko Božího slova, bylo zapotřebí rozrýt půdu lidského srdce. Každý člověk si musel uvědomit, že je zraněn hříchem.

Bůh neposílá svá poselství proto, aby lichotila. Hovoří k lidem takovým způsobem, aby se v nich probudilo svědomí a uvědomili si svou skutečnou situaci. Když poukazuje na Boží soud, vede je k zamyšlení, co by měli ve svém životě změnit, aby mohli být zachráněni. Pokud opravdově touží po změně, pozvedne je k novému a lepšímu životu.

Na pokraji povstání

Na počátku Janova veřejného působení se národ nacházel na pokraji povstání. Místní král Archelaos byl sesazen a Judea připadla pod přímou nadvládu Říma. Krutí římští vládci byli odhodláni zavést v Judeji vlastní pohanské zvyky a šířit pohanské ideje. To vedlo k několika židovským vzpourám a záhy k jejich surovému potlačení, při němž zahynuly tisíce nejstatečnějších Izraelců. Národ Římany nenáviděl a stále více toužil vymanit se z jejich moci.

Uprostřed zármutku a nenávisti se z pouště ozval vážný a naléhavý hlas přinášející naději. Jan hlásal: „Obraťte se od svých hříchů k Bohu, neboť přichází jeho vyvolený král.“

Tato zpráva na sebe upoutala velkou pozornost. Proroci vždy mluvili o příchodu Mesiáše jako o události, ke které dojde v daleké budoucnosti. Jan však prohlašoval, že Mesiášův příchod právě nastává!

Svým mocným poselstvím připomínal dávné proroky, zejména Elijáše. Jako kdysi Elijáš, tak i Jan prohlásil, že národ upadl do modlářství a hříchu. Jednoduchými a názornými slovy poukázal na neřesti, nad nimiž se téměř nikdo nepozastavoval. Celý národ se probudil. Náhle se objevily davy lidí, aby si pouštního proroka vyslechly.

Za Janem přicházeli obyčejní lidé, rabíni i vládci. Zpočátku je naléhavé Boží varování vylekalo. Mnozí litovali hříchů a nechali se pokřtít v řece Jordán. Přišli dokonce i farizejové a náboženští učitelé, vyznávali své hříchy a žádali o křest. Dříve často budili dojem lepších a svatějších občanů, nyní však jejich tajné hříchy vycházely najevo.

Duch svatý upozornil Jana, že si mnozí z nich závažnost svých hříchů neuvědomují a ve skutečnosti se ani nechtějí změnit. Snažili se, aby je ostatní vnímali jako přátele a blízké mladého proroka, čímž chtěli udělat na přicházejícího Mesiáše dobrý dojem. Mysleli si, že jim křest u populárního kazatele Božího slova přinese větší vliv na lidi.

Odhalené pokrytectví

Jan neváhal promluvit k těmto neupřímným lidem naplno: „Vy chytráci ! Myslíte, že se vykroutíte z Božího soudu jako hadi? Pokud byste skutečně činili pokání, bylo by to poznat podle vašich činů. Nemyslete si, že jste v bezpečí, protože jste potomky Abrahamovými. Vždyť i z nevěrců tvrdých jako kámen si Bůh může stvořit dědice Abrahamovy víry.“

Židé neporozuměli Božímu zaslíbení o tom, že Izrael je navždy vyvolený národ. Domnívali se, že pokud jsou z Abrahamova rodu, vztahuje se na ně samozřejmě i toto zaslíbení. V minulosti Bůh Abrahamovým potomkům žehnal a odpouštěl jim hříchy, a tak předpokládali, že i jim bude vše odpuštěno.

Jan vytkl těmto vůdcům pyšné a sobecké jednání, které z nich udělalo jedovaté hady. Pro lid se stali prokletím. Bůh jim dával poznání a mnohá požehnání, přesto se častokrát chovali hůř než pohané. Zapomněli na své kořeny – na Abrahama, kterého Bůh povolal z pohanství, aby nesl světu Boží poselství.

Jan pokračoval: „Dejte si pozor ! Na kořeny stromů již míří sekera. Každý strom, který neponese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně.“ Ovocný strom se cení podle kvality svých plodů, ne kvůli svému názvu. Jestliže nenese dobré ovoce, je pokácen a nahrazen jiným. Pokud život a charakter člověka není ve shodě s Boží vůlí, není takový člověk Božím dítětem.

Mnoho z lidí, kteří slyšeli Janova slova, tyto myšlenky zasáhly. „Co máme tedy dělat?“ ptali se.

Odpověděl jim: „Změnou smýšlení, slov a činů bude zřejmé, kdo skutečně následuje Boha a jeho Mesiáše. Jeho opravdoví následovníci jsou čestní, laskaví, soucitní, spravedliví, zastávají se slabých a pomáhají potřebným.“

Jan křtil vodou, ale zaslíbil, že přijde Mesiáš, který bude křtít větší mocí – Duchem svatým. Jeho síla bude jako plamen ohně a dokáže odstranit všechen hřích v jejich životě.

Mnozí lidé Božímu poselství uvěřili a změnili svůj život. Jana následovaly davy. Někteří se domnívali, že právě on je Mesiáš.

Jan však nikdy nestrhával pozornost na sebe. Vždy poukazoval na přicházejícího Zachránce.

K zamyšlení:

1. Jaká ponaučení přináší příběh o narození Zachariášova syna?
2. Která vlastnost je důležitá pro úspěch nebo selhání v životních zápasech?
3. Proč křtil Jan v řece Jordán?
4. Jakou lekci o pokání předal Jan židovským vůdcům v podobenství o ovocném stromu?
5. Mnoho lidí se při poslouchání Janových slov ptalo: „Co máme tedy dělat?“ Jak bychom na Janovu odpověď reagovali my?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 1,5–23; L 1,57–80; L 3,1–18; Mt 3,1–12; Sk 16,30; Mk 10,51; Jr 31,33–34