81. kapitola - Zmrtvýchvstání

„Vstal opět k životu, jak to předpověděl.“ (Matoušovo evangelium 28,6)

Noc prvního dne týdne se chýlila ke konci a začínalo svítat. Ježíš byl ještě stále v zajetí zapečetěného hrobu hlídaného římskými vojáky. Kdyby to bylo možné, nechal by kníže temnoty tento hrob zapečetěný navždy. Ale nebeští andělé čekali na chvíli, kdy budou moci přivítat Knížete života.

Při rozednění došlo k velkému zemětřesení, neboť anděl Páně právě sestoupil z nebe. Zářil jako blesk a měl oděv bílý jako sníh. Strážci leknutím strnuli a zástupy temných mocností rychle uprchly. Před zraky vojáků anděl odvalil kámen zakrývající vchod do hrobky a zavolal:

„Boží Synu, vyjdi ven! Tvůj Otec tě volá!“

Za okamžik z temné hrobky slavně vyšel Ježíš, Mesiáš, Zachránce světa. Mocným hlasem prohlásil:

„Já jsem vzkříšení a život!“

Nebeští andělé jej přitom vítali chvalozpěvy.

Když vojáci uviděli, co se stalo, dali se na útěk. Cestou do Jeruzaléma vyprávěli každému, koho potkali, čeho byli svědky. Utíkali k Pilátovi, ale kněží a vůdci lidu je zastavili – chtěli je totiž za každou cenu vyslechnout jako první. Bledí a třesoucí se vojáci jim všechno popsali. Dosvědčili, že viděli anděla, jak nazval Ježíše Božím Synem a Králem nebe.

Kněží zpanikařili. Velekněz Kaifáš chtěl promluvit, ale úlekem jen pohyboval rty. Až když se vojáci chystali odejít, vrátila se mu řeč. Zavolal na ně:

„Počkejte, počkejte! Nikomu o tom, co jste viděli, neříkejte!“

Společně s ostatními kněžími na ně naléhal:

„Řekněte, že v noci přišli jeho učedníci a ukradli tělo, když jste spali.“ Vojáci zprvu nechtěli takové zdůvodnění přijmout. Kdyby spali, nemohli by přece vědět, co se přihodilo. A kdyby učedníci skutečně ukradli Ježíšovo tělo, byli by kněží mezi prvními, kdo by stráže obvinil z nedbalosti a žádal jejich potrestání.

Takové vysvětlení nahánělo vojákům hrůzu, protože usnutí na stráži se trestalo smrtí. Nechtěli lhát a tím riskovat svůj život. Kněží je však přesvědčili, že se postarají o to, aby neměli žádné problémy. Ujistili je, že není ani v zájmu Piláta, aby se pravdivá zpráva rozšířila. Nabídli jim značný obnos peněz a oni jej přijali. Ke kněžím přišli vojáci s úžasným poselstvím o vzkříšení a odcházeli s penězi v kapse a lží na jazyku.

Zpráva o Ježíšově vzkříšení se však mezitím k Pilátovi donesla. Ačkoli nechtěl Ježíše odsoudit, až do této chvíle ho jeho smrt nijak nezajímala. Teď se ale vyděsil a zavřel se ve svém domě. Pro kněze tedy nebylo nijak snadné se ještě týž den s Pilátem setkat. Když se jim to podařilo, řekli mu o své úmluvě s vojáky a přesvědčili ho, aby je netrestal. Ještě dříve, než Pilát jejich návrh přijal, vyslechl stráž osobně. Tak se dozvěděl, jak se vše doopravdy stalo. Nakonec souhlasil s  plánem kněží.

Kněží nechali Ježíše zabít, a tím se stali satanovými nástroji. Nadále ve spojení se silami temnoty proti Ježíši bojovali. Věděli, že by měli veliké problémy, pokud by se o Ježíšově vzkříšení doslechl lid, a tak všemožně jeho zmrtvýchvstání popírali. Báli se, že se s Ježíšem někdy setkají. Ve dne i v noci je provázely vzpomínky na jejich vlastní slova pronesená v soudní síni: „ Jeho krev na nás a na naše děti.“ Všechny svědky Ježíšova zmrtvýchvstání ale umlčet nemohli, poněvadž mnozí lidé slyšeli svědectví vojáků ještě před tím, než byli kněžími podplaceni.

Jistota vzkříšení

Když u Ježíšova hrobu zazněl mocný hlas anděla: „Tvůj Otec tě volá!“, Ježíš vyšel z hrobu na základě své božské moci. Naplnila se tak jeho slova:

„Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal.“

Pouze Bůh mohl prohlásit: „ Já jsem vzkříšení a život.“

Během velikonočních oslav se v chrámě předkládal Bohu snopek z první sklizně obilí jako výraz díků za požehnání úrody. Na polích lidé sbírali první klasy zralého obilí a při příchodu do Jeruzaléma jimi mávali a provolávali slávu Bohu. Posléze mohli začít se žní.

Ježíš vstal z mrtvých právě v den, kdy měl být Bohu předložen první snopek obilí. Stal se tak představitelem velké duchovní žně pro Boží království. Pro všechny, kdo umírají s vírou v Ježíše, je jeho vzkříšení zárukou, že je v den svého návratu vzkřísí k věčnému životu.

Apoštol Pavel napsal: „Věříme-li, že Ježíš zemřel a pak znovu ožil, můžeme počítat s tím, že až se k nám Ježíš vrátí, přivede Bůh současně k životu i všechny, kteří ve víře v Krista zemřeli.“

Svědectví dalších vzkříšených

Při Ježíšově vzkříšení ožilo i několik zemřelých. Během svého života vydávali svědectví o pravdě a někteří z nich kvůli tomu zemřeli násilnou smrtí. Nyní mohli svědčit o zmrtvýchvstalém Ježíši a o tom, že i oni byli vzkříšeni.

Za svého pozemského působení Ježíš vzkřísil několik lidí. Nestali se ale nesmrtelnými. Časem zestárli a opět zemřeli. Mrtví, kteří vyšli z hrobu při Kristově vzkříšení, však vstali k věčnému životu. Spolu s Ježíšem byli přijati do nebe na důkaz vítězství nad smrtí a hrobem. Předtím ale přišli do města, ukázali se mnoha lidem a svědčili o svém i Ježíšově zmrtvýchvstání.

Věčný život, který lidé v ráji ztratili, v Kristu opět získávají. Boží Syn má právo a moc udělovat nesmrtelnost. Říká:

„Já přináším život plný hojnosti.“ A také: „ Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky, a já ho vzkřísím v poslední den.“

Smrt je pro křesťana jen spánkem, chvílí ticha a tmy, kdy čeká na vzkříšení při slavném Ježíšově návratu.

Stejný hlas, který z kříže zvolal „Dokonáno jest!“, jednou pronikne hroby a probudí ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše.

Při Ježíšově zmrtvýchvstání se otevřelo jen několik hrobů. Při jeho druhém příchodu uslyší Kristův hlas všechny Boží děti a vstanou z hrobů ve slávě nesmrtelného života. Moc, která vyvedla Ježíše z hrobu, přivede k životu i jeho věrné následovníky, jeho pravou církev, a oslaví ji přede všemi bytostmi na zemi i v nebesích.

K zamyšlení:

1. Co se stalo na úsvitu prvního dne týdne?
2. Kým byli vedeni kněží, když si vymýšleli příběh o ukradeném těle?
3. Ježíšovo vzkříšení doprovázelo vzkříšení několika mrtvých. Co dělali poté, když vstali k věčnému životu?
4. Co pro tebe znamená zaslíbení o vzkříšení?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 28,2–4; Mt 28,11–15; J 11,25; Žd 12,26; Iz 24,20; Iz 34,4; 2 Pt 3,10; Jl 4,16; Mt 27,25; J 2,19; J 10,17–18; 1 Te 4,14; Iz 26,19; J 10,10; J 4,14; J 6,54; J 8,51–52; Ko 3,4