84. kapitola - Setkání s učedníky

„Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já.“
(Lukášovo evangelium 24,39)

Jakmile oba učedníci šťastně dorazili do Jeruzaléma, pospíchali úzkými uličkami do horní místnosti, kde Ježíš trávil poslední večer před svou smrtí. Věděli, že se tam skrývají ostatní učedníci. Klepali na dveře, ale nikdo neotevíral. A tak se ohlásili jménem. Teprve potom je učedníci opatrně vpustili dovnitř.

V místnosti se začalo živě diskutovat. Někteří tvrdili, že Ježíš vstal z mrtvých a zjevil se Šimonovi, jiní to pokládali za nemožné. Ještě celí udýchaní se příchozí pustili do nadšeného vyprávění, jak se jim Ježíš zjevil. Najednou se mezi nimi objevila nějaká postava. Překvapilo je to, protože neslyšeli žádné klepání na dveře či kroky.

Ihned poznali hlas svého Mistra:

„Pokoj vám,“ pozdravil je.

Měli strach, neboť si mysleli, že vidí jeho ducha.

Ježíš jim řekl:

„Co se lekáte a proč si vymýšlíte takové věci? Podívejte se na moje ruce a nohy, jsem to opravdu já. Můžete se mne dotknout. Nejsem duch, ten nemá tělo z masa a kostí.“

Ukázal jim přitom jizvy na rukou a nohou. Pro samou radost tomu učedníci ani nemohli uvěřit. Požádal je tedy:

„Máte tu něco k jídlu?“

Podali mu kus pečené ryby a sledovali, jak ji snědl.

Učedníci poznali Ježíšův vzhled, hlas i chování a konečně uvěřili, že to není sen, ale skutečnost. Nadšeně se překřikovali:

„On je živý! Doopravdy vstal z mrtvých!“

Až budou mrtví v hrobech vzkříšeni při Ježíšově druhém příchodu, také je poznáme. Budou mít oslavené tělo. Vstanou dokonale zdraví a krásní, ale jejich totožnost zůstane zachována.

Ježíš jim pak řekl:

„Vzpomeňte si! Když jsem býval s vámi, často jsem vám připomínal, že se musí naplnit vše, co je o mně předpovězeno u Mojžíše, Proroků a v Žalmech. To všechno ukazovalo na Mesiáše, jenž musí mnoho vytrpět, zemřít a třetího dne vstát z mrtvých. A nyní se lidé všech národů musí dovědět, že mám právo odpouštět hříchy a moc změnit jejich život. Tato dobrá zpráva se začne rozhlašovat nejprve v Jeruzalémě. Vy budete dosvědčovat všechno, co se událo a čeho jste byli svědky. A já vám pošlu Ducha svatého, kterého vám slíbil můj Otec. Čekejte v Jeruzalémě, dokud vás Bůh nevybaví touto mocí.“

Učedníci si uvědomili závažnost a rozsah svého poslání. Mají světu podávat svědectví o Ježíšově životě, smrti a vzkříšení, vysvětlovat proroctví o Mesiáši, vyučovat Božímu zákonu a tajemství záchrany a hlásat Ježíšovu moc odpouštět hříchy.

Po těchto slovech na ně Ježíš dýchl a řekl jim:

„Přijměte svatého Ducha! Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstane ve svém hříchu.“

Plné působení Ducha svatého začalo až po Ježíšově návratu do nebe. Ježíš vdechl svého Ducha učedníkům proto, aby jim ukázal, jak moc potřebují sílu Ducha svatého, aby mohli splnit svoje poslání na zemi.

Duch svatý je zdrojem duchovního života člověka. Přijetí Ducha znamená přijetí Ježíšova života, Ježíšových vlastností. Pouze ti, v jejichž životě se tyto vlastnosti projevují, jsou pravými Ježíšovými následovníky.

Nevěřící Tomáš

Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš. Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on stále pochyboval. Říkal si, že i kdyby byl Ježíš živý, stejně už neexistuje žádná naděje na vznik jeho pozemského království. Také se jej dotklo, že se Ježíš mezitím zjevil všem učedníkům kromě něho. Zatvrdil se a celý týden prožil v zoufalství.

Stále prohlašoval:

„Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku.“ Nechtěl uvěřit na základě svědectví ostatních učedníků. K Ježíši měl velkou úctu, ale nechal se ovládnout žárlivostí a pochybnostmi.

Po týdnu se učedníci znovu společně sešli v horní místnosti a tentokrát se k nim přidal i Tomáš. Večeřeli a během jídla mluvili o proroctvích o Mesiáši, která jim Ježíš v Písmu ukázal. Přestože byly dveře zamčeny, Ježíš k nim znovu přišel. Pozdravil je:

„Pokoj vám!“

Potom se obrátil k Tomášovi:

„Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!“

Tomáš věděl, že nikdo z učedníků Ježíši o jeho pochybnostech neřekl, a uvědomil si, že Ježíš zná jeho myšlenky. Další důkazy už nepotřeboval. Vrhl se k Ježíšovým nohám a vyznal:

„Jsi můj Pán a můj Bůh!“

Ježíš Tomášovo vyznání přijal, ale jemně mu vytkl jeho nevíru:

„Viděl jsi mne, a proto věříš. Požehnaní jsou ti, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“

K zamyšlení:

1. Jaká byla reakce učedníků v horní místnosti,
   když se uprostřed nich náhle objevil vzkříšený Ježíš?
2. Co musel Ježíš udělat, aby učedníky přesvědčil, že není duch?
3. Jak poznáme naše blízké a přátele po vzkříšení při Ježíšově druhém příchodu?
4. O čem mají Ježíšovi učedníci svědčit celému světu?
5. Co potřeboval pochybovačný Tomáš?
6. Co by se nám mohlo stát, kdybychom trvali na tom, že uvěříme, až budou všechny naše pochybnosti odstraněny? Jaké pochybnosti máme?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 24,33–48; J 20,19–29; Zj 3,20; 2 Tm 4,2; Ga 5,21; 1 J 1,9; Mi 7,19; Sk 4,12