55. kapitola - Ježíšovo království

„Ještě mnoho bych vám chtěl říci, ale nyní byste to nepochopili.“
(Janovo evangelium 16,12)

Více než tři roky uplynuly od chvíle, kdy Jan Křtitel prohlásil: „Přiblížilo se království nebeské.“ Početná skupina náboženských učitelů proto začala o Ježíši prohlašovat, že selhal, a současně se dožadovala odpovědi: „Kde je to slíbené království Boží, o kterém neustále mluvíš?“

Ježíš jim odpověděl: „Boží království nenajdete na určitém místě, abyste mohli říci: Je tady nebo tam. Ono už je mezi vámi.“

Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Přijde doba, kdy si budete toužebně přát, abych se vrátil a viditelně se ujal vlády. Ale ještě to nebude tak brzy.“

Učedníci si neuvědomovali, jak velké přednosti se jim dostávalo, když mohli denně pobývat v Ježíšově přítomnosti. Ježíš věděl, že jednou budou na tyto chvíle vzpomínat a přát si, aby se s ním mohli znovu setkat a povídat si.

Učedníci pochopili Ježíšovo poslání až ve chvíli, kdy se jejich Pán vrátil do nebe k Otci a oni přijali Ducha svatého. Uvědomili si, že léta prožitá s Ježíšem byla životem v Boží přítomnosti. Jeho učení, mnohé texty Písma, vykonané zázraky i vyřčená proroctví najednou chápali jasněji a více do hloubky. Litovali své dřívější malověrnosti a zkreslených představ. Vyčítali si, že se nechali kněžími a rabíny příliš ovlivnit.

Jak rádi by teď znovu uviděli Ježíše, studovali s ním Písmo a hovořili o Božím království! Uvažovali nad tím, co měl asi Ježíš na mysli, když jim řekl: „ Ještě mnoho bych vám chtěl říci, ale nyní byste to nepochopili.“ Když byli později na soudech i před králi vyslýcháni, zatýkáni a vězněni, brali svůj úděl statečně, neboť zažívali podobné utrpení, jaké zažíval Ježíš. Pro hlásání poselství o Božím království ochotně obětovali svůj čas a snášeli mnohé obtíže.

Křesťané a svět

Boží království přichází do lidských srdcí poklidně, nechce vzbuzovat okázalost. V dnešním světě je mnoho lidí, kteří usilují o nastolení jakéhosi království svobody a prosperity. Nějakou duchovní autoritu by chtěli udělat vládcem všech zákonodárných sborů, soudů, armád i obchodu. Prosazují zákony, o kterých se domnívají, že povedou k uskutečnění jejich záměru. Po zřízení podobného království toužili i Izraelci za Ježíšova života. Ježíš jim však řekl: „Moje království není z tohoto světa.“

Tehdy byla vláda úplatná a nespravedlivá a lidem se pod jejím vedením nežilo dobře. Přesto Ježíš o žádnou vnější nápravu společnosti neusiloval. Nevystoupil proti krutým Římanům, ani nezasahoval do pravomoci vládnoucích vrstev. Ne však proto, že by byl lhostejný k nespravedlnosti na světě, ale proto, že k opravdové nápravě nelze dojít vnějšími zásahy, nýbrž změnou srdce člověka.

Boží království nevzniká na základě rozhodnutí vlád či zákonodárných sborů. Je všude tam, kde se vlivem Ducha svatého proměňuje povaha, myšlenky a činy lidí. Je to ta jediná opravdová síla, která může změnit společnost. Projevuje se zvěstováním Božího slova a proměnou sobeckých životů podle Ježíšova vzoru.

Stejně jako v minulosti není ani dnes dílo Božího království v rukou těch, kdo se domáhají uznání a podpory světských vládců a lidských zákonů. Boží království vytvářejí lidé prožívající a přinášející duchovní pravdy na základě Bible. Ti mohou stejně jako apoštol Pavel prohlásit: „Sám o sobě už nežiji, žije ve mně Kristus.“

K zamyšlení:

1. Kdy učedníci pochopili Ježíšovo poslání?
2. Jakým způsobem přichází Boží království do lidských srdcí?
3. Proč se Ježíš nesnažil o vnější nápravu společnosti?
4. Ježíš nechtěl změnit vládu, i když byla nespravedlivá a mnohdy krutá. Znamená to, že by křesťané neměli působit v politice? Proč ano a proč ne?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 17,20–22; Mt 3,2; J 1,14; J 16,12; Sk 5,41; Ef 6,12; J 18,36; J 1,12–13; Ga 2,20