24. kapitola - Odmítnutí v Nazaretu

„Duch Boží mě vede, protože mne Bůh určil,
abych lidem přinesl radostnou zprávu.“
(Lukášovo evangelium 4,18)

Během dětství a mládí se Ježíš pravidelně zúčastňoval bohoslužeb v nazaretské synagoze. Od začátku svého veřejného působení už sice v Nazaretě nepřebýval, ale i zdejší obyvatelé časem zaslechli zprávy o jeho zázracích a činech.

Když procházel Galilejí, navštívil i Nazaret. Jednoho dne přišel se svou rodinou do synagogy. Tváře známé od dětství na něj upřeně hleděly.

Tak jako každou sobotu probíhala běžná bohoslužba. Rabín přečetl část textu z Písma a v kázání posluchačům připomněl zaslíbení brzkého příchodu Mesiáše. Zdůraznil slávu a moc jeho příchodu a vítězný boj proti utlačovatelům.

V další části bohoslužby byl vždy někdo z přítomných požádán o přečtení textu z Proroků. Tohoto sobotního rána požádali Ježíše. Podali mu svitek s proroctvím Izajáše. Rozvinul jej a četl:

„Duch Boží mě vede, protože mne Bůh určil, abych chudým přinesl radostnou zprávu, uzdravil ty, kteří jsou v srdci zraněni, sňal lidem pouta, kterými jsou svázáni, slepým abych vrátil zrak, utlačené osvobodil a ohlásil, že teď přichází čas, kdy se Bůh chce nad každým slitovat a zachránit ho.“

Stočil svitek, podal jej zpět a posadil se. Lidé napjatě čekali na výklad textu. Když Ježíš vysvětloval přečtená slova, mluvil o Mesiáši jako o tom, kdo lidem pomůže, uzdraví je a ukáže jim pravdu o Bohu. Pronesená slova posluchače velmi zaujala, neboť tak hluboké myšlenky ještě nikdy neslyšeli. Duch svatý působil na srdce všech přítomných. Zaradovali se z ujištění, že se o ně Bůh stará a pošle jim Zachránce. Poté začali hlasitě chválit Boha.

Ježíš pokračoval: „Dnes se uskutečňuje to, co jsem právě četl.“

Radostná nálada v synagoze se náhle změnila. Lidé si uvědomili, že se Ježíš prohlásil Mesiášem. S rozhořčením se ptali: „Co si o sobě myslí? Jak může tvrdit, že je Mesiáš, když o něm všichni víme, že je syn tesaře? Vždyť jej známe od dětství! Viděli jsme, jak vyrůstal. Cožpak jeho bratři a sestry stále nežijí mezi námi? Ano, vždy to byl hodný chlapec, ale že by byl Mesiáš? To v žádném případě!“

Čím více o Ježíšových slovech přemýšleli, tím větší zlost se jich zmocňovala. Ježíš se vůbec nezmínil o tom, že Mesiáš vyžene Římany a z Izraele učiní světovou velmoc! Místo toho poukázal na změnu smýšlení a proměnu lidských srdcí, které Mesiáš způsobí. Lidé byli zaraženi. Ježíš hovořil o vysvobození z pout otroctví, jako kdyby snad nebyli potomky Abrahamovými, Božím lidem, nejdůležitějším národem na světě! Lidské oči neviděly, jak se satan snaží mysl přítomných zatemnit a poštvat je proti Ježíši.

Ježíš náhle pronesl: „Namítáte, že bych měl doma udělat stejné zázraky jako v Kafarnaum. Víte, proč je nemohu udělat? Protože jako každý prorok i já nacházím nejméně víry ve své domovině. Jen si vzpomeňte, jak to bylo v době proroka Elijáše, kdy tři a půl roku nepršelo. V Izraeli bylo mnoho vdov, ale v tomto čase hladu Bůh poslal Elijáše pouze k vdově z cizí země. Anebo ve dnech proroka Elíši – tehdy bylo v Izraeli mnoho malomocných, a nakonec byl uzdraven jen Naamán, voják ze Sýrie.“

Ačkoli oba proroci přinášeli Boží poselství všem lidem bez rozdílu, přijali je pouze někteří. Bůh tehdy pominul ty, kteří nejevili o jeho zvěst zájem, a pomohl těm, kdo upřímně žili podle svého poznání dobra a stranili se zla, i když třeba nepatřili k izraelskému národu a nevěděli mnoho o Bohu Izraelců.

Pravá příčina problému

Ježíšova slova se dotkla samotného kořene problému – pokrytectví lidí. Posluchači si rázem uvědomili, co jim Ježíš říká: že neznají Boha a pro svou vlastní malověrnost a neposlušnost se sami vyčleňují z Božího lidu.

V celém shromáždění to vřelo. Nakonec zloba, žárlivost a zaslepenost vyvrcholily násilím. Židé popadli Ježíše a s výkřiky a klením jej hnali za město. Dav ho odvlekl na okraj blízkého útesu, odkud ho chtěl svrhnout dolů, aby při pádu na velké balvany zemřel. Někteří brali do rukou kameny a čekali na příležitost ke kamenování.

Jenže se stalo něco neočekávaného – Ježíš se jim ztratil z dohledu. Andělé obklopující Ježíše v synagoze jej ochraňovali i uprostřed rozzuřeného davu. Rozprostřeli svá ochranná křídla a zavedli ho na bezpečné místo.

Stejně tak jako v minulosti ohrožují mocnosti zla Ježíšovy věrné následovníky i v dnešní době. Nebeští andělé je však ochraňují. Až v Ježíšově království se jednou dozvíme, kolikrát nás Boží andělé ochránili před útoky satana.

Ježíšovým přáním bylo zachránit obyvatele Nazareta. Chtěl, aby přijali pozvání do Božího království. Přestože se k němu nezachovali dobře, nezanevřel na ně. Před koncem svého působení v Galileji navštívil toto městečko ještě jednou. Ani lidé z Nazareta nemohli popřít, že by Ježíšova moc nepocházela od Boha. Věděli, že v okolních městech a vesnicích Ježíš nezanechal jediného člověka napospas nemoci.

Ježíš zde ještě jednou kázal o Boží lásce a naléhavé potřebě proměny dosavadních životů. Zdálo se, že někteří Nazaretští chtějí jeho poselství přijmout, přesto je nakonec odmítli. Nedokázali připustit, že by tento muž, který vyrůstal mezi nimi, mohl být jiný než oni. Nemohli pochopit, odkud se v něm vzala moc k uzdravování a moudrost jeho slov. Jako Mesiáše jej nepřijali a protože v Něj neuvěřili, neudělal u nich žádný zázrak. Nakonec z města odešel a nikdy se již do něj nevrátil.

K zamyšlení:

1. Jak Ježíš popsal pravého Mesiáše, kterého měli Izraelci očekávat?
2. Proč Ježíš nemohl ve své domovině udělat žádný zázrak?
3. V čem byly příběhy o Elijášovi a Elíšovi podobné situaci,
   ve které se Ježíš nacházel v Nazaretu?

Biblické texty k tomuto tématu:

Lk 4,14–30; Mt 13,53–58; Mk 6,1–6; Iz 61,1–2