15. kapitola - Zázrak o svatební hostině

„Udělejte, cokoli vám řekne.“
(Janovo evangelium 2,5)

Ježíš odešel od Jordánu a zamířil do Kány, malého města nedaleko Nazareta. Zde právě probíhala svatba příbuzných Josefa a Marie, kam byli Ježíš a jeho učedníci pozváni. Na svatbě se opět setkal se svou matkou, kterou nějakou dobu neviděl. Zaslechla již o křtu svého syna a také o znamení hlasu z nebe. Připomněla si zvěst anděla, kterou tak dlouho uchovávala ve své mysli.

Stejně jako ostatní lidé v Izraeli byla i Marie dojata prorockými slovy Jana Křtitele. Vzpomněla si na proroctví vyřčená při Janově narození. Janovo poselství o Mesiáši v ní vyvolalo očekávání a naději. Ode dne, kdy se v jejím domě zjevil anděl, si všímala každého znamení, jež by poukázalo na jejího syna jako na Mesiáše. Ujišťovala ji o tom i Ježíšova nesobecká a milá povaha. Někdy však i ona podléhala pochybnostem, a proto toužila po chvíli, kdy Ježíš bude moci odhalit, kým ve skutečnosti je.

Tajemství Ježíšova narození znal pouze Josef. Po jeho smrti neměla Marie nikoho, s kým by sdílela své naděje a úzkosti. Před dvěma měsíci Ježíš odešel z domu a pro ni nastala doba osamění a stesku.

Na svatební hostině se Marie konečně setkala s Ježíšem. Byla šťastná, že vidí svého milého syna, kterého vychovala; zdál se jí však jiný. V jeho očích se odrážely stopy bolesti ze zápasu se satanem. Ve tváři ale poznala důstojnost, sílu a odhodlání.

S Ježíšem přišla i skupina mladých mužů, kteří se k němu chovali s úctou a nazývali ho Mistrem. Řekli Marii o všem, co viděli a slyšeli při Ježíšově křtu a co s ním doposud prožili. Věřili, že je Mesiášem. Pronesená slova Marii ubezpečila, že její dlouho skrývaná naděje nebyla snem.

Shromáždění hosté byli rádi, že je Ježíš mezi nimi. Povídali si o něm v malých skupinkách a stále si jej nenápadně prohlíželi. Marie si toho byla vědoma. Moc si přála, aby se Ježíš projevil, a doufala, že se k tomu najde vhodný důvod.

V tehdejší době bylo zvykem, že svatba trvala několik dní. Dny oslav ubíhaly a najednou si hostitelé všimli, že došlo víno. Hodně je to znepokojilo, protože by na to hosté mohli pohlížet jako na nedostatek pohostinnosti či vybídnutí k odchodu.

Jako příbuzná hostitelů se Marie zapojila do přípravy hostiny. Chtěla v této napjaté situaci pomoci. Zašla za Ježíšem a sdělila mu, že hostitelé už nemají víno. Naznačila mu tím, aby s doplněním vína pomohl.

„Matko, proč mi to říkáš?“ odpověděl Ježíš. „Vždyť moje chvíle ještě nepřišla.“

Když Ježíš navštívil ve dvanácti letech chrám v Jeruzalémě, upozornil tehdy Marii na poslání, které mu svěřil jeho nebeský Otec. Ježíš věděl o možném nebezpečí – že by si Marie jako jeho matka mohla činit zvláštní nároky na čas a způsob vykonávání jeho poslání. Po třicet let byl jejím milujícím a poslušným synem. Jeho láska k matce se nezměnila. Nyní však plnil poslání určené nebeským Otcem, ve kterém mu žádný pozemský svazek nemohl bránit ani jej ovlivňovat.

Jako každý hříšný člověk mohla být i Marie zachráněna pro život věčný pouze prostřednictvím Ježíše, Beránka Božího. Byla sice Ježíšovou matkou, ale po duchovní stránce jí to nepřinášelo zvláštní svatost nebo přednost před ostatními. Slovy „moje chvíle ještě nepřišla“ Ježíš odpověděl na její nevyslovené očekávání. Během celého svého života na zemi se řídil vůlí nebeského Otce. Pokaždé čekal na správný okamžik, ve kterém by měl zahájit své jednání.

Odměna Mariiny víry

Marie sice nechápala Ježíšovo poslání, ale plně Ježíši důvěřovala. Aby Ježíš poctil matčinu důvěru a posílil víru učedníků, udělal svůj první zázrak.

Když Ježíš Marii odpověděl, neodradilo ji to od jejího záměru. Služebníky vybídla: „Udělejte všechno, co vám můj syn přikáže.“ U dveří stálo šest velkých kamenných nádob. Ježíš řekl: „Naplňte je vodou!“ Jakmile to udělali, vyzval je: „Dejte z nich ochutnat správci hostiny!“

Do této chvíle správce hostiny ani hosté nevěděli, že víno už není. Jakmile nic netušící správce ochutnal vodu, kterou Ježíš proměnil ve víno, podivil se, protože tak dobré víno ještě nikdy nepil.

Zavolal ženicha a řekl mu: „Většinou se nejprve podává dobré víno, a teprve když se hosté dostatečně napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval vynikající víno až do této chvíle.“

Věci tohoto světa se na první pohled mohou zdát krásné a okouzlující, nakonec však nepřinesou uspokojení. „Víno“ zhořkne a zdánlivé štěstí se promění ve smutek a bolest. Co začíná se zpěvem a smíchem, často končívá smutkem a zklamáním. Naproti tomu hodnoty, které nám nabízí Ježíš, přinášejí skutečnou radost a pokoj. Řídíme-li se Ježíšovými radami, jsou nám jeho dnešní hojné dary zaslíbením pro ještě bohatší a radostnější budoucnost.

Kamenné nádoby byly vodou naplněny lidskýma rukama, ale pouze Ježíšova slova mohla vodu uvnitř proměnit v lahodný nápoj. Lidé mohou říkat dobrá slova a dělat dobré věci, ale teprve Ježíšova moc tomu dává pravý význam a potřebnou sílu, aby došlo ke změně lidského srdce.

Zázrak proměny vody ve víno byl také symbolem křtu a Ježíšovy smrti. Voda představuje křest. Člověk vyznávající víru v Ježíše je při křtu ponořením do vody takzvaně „pohřben“, aby mohl vstát k novému životu založenému na následování Ježíše Krista. Víno symbolizuje Ježíšovu krev prolitou za hříchy celého světa.

Před dokončením svého poslání na zemi, při poslední večeři s učedníky, Ježíš ustanovil symbol pití vína z kalichu jako obřad, jenž má připomínat jeho smrt, dokud se nevrátí jako Pán pánů a Král králů. Vyslovil tehdy zaslíbení: „Nyní s vámi piji tento nápoj naposled. Příště budeme pít spolu nové víno až v království mého Otce.“

Víno, které Ježíš zajistil pro svatební hostinu, i to, jež později podával učedníkům jako symbol své krve, byla čistá hroznová šťáva bez obsahu alkoholu. Písmo nás na mnoha místech varuje před nebezpečím vyplývajícím z pití vína nebo „silných nápojů“. Satan svádí k pití alkoholu, který zatemňuje mysl a zatvrzuje srdce. Ježíš vybízí všechny lidi, aby tento zlozvyk odevzdali pod jeho kontrolu. Bůh požadoval po Janu Křtiteli život bez vína a opojného nápoje. Prostřednictvím proroka Abakuka pronesl ke svému lidu, že člověk, který ostatní navádí k pití alkoholu, má být proklet. Nekvašená hroznová šťáva, kterou Ježíš stvořil, byla občerstvujícím a zdraví prospěšným nápojem.

Svatebčané v Káně se začali na toto výborné víno vyptávat a služebníci jim vyprávěli o zázraku, jehož byli svědky. Všichni užasli, když se dozvěděli, kdo ho udělal. Ježíš mezitím nepozorovaně odešel.

Svatebčané se tedy obrátili na učedníky a ti dostali první veřejnou příležitost vyjádřit svoji víru v Ježíše jako Mesiáše. Když vyprávěli o tom, co viděli a slyšeli u řeky Jordán, v srdcích jejich posluchačů rostla naděje.

Zpráva o zázraku se rozšířila po celém kraji a donesla se až ke kněžím a vládcům v Jeruzalémě. Vedla je ke zkoumání proroctví o Mesiáši.

Ježíš zahájil své dílo tak, že se přiblížil k lidem. Tím bořil společenské bariéry s cílem spojit lidi v jednu rodinu – rodinu dětí nebeského Otce. Svou účastí na svatební hostině také vyjádřil podporu manželství jako nedotknutelného svazku posvěceného Bohem. Manželství je mnohokrát v Písmu zmiňováno jako obraz vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Veselí prožívané na svatební hostině bylo pro Ježíše předzvěstí radosti na konci časů, kdy přivede svoji nevěstu – zachráněné lidi z této planety – domů k nebeskému Otci.

Ježíš byl velmi společenský. Navštěvoval domy bohatých i chudých, mluvil se vzdělanými i nevzdělanými. Vždy se pokoušel nasměrovat jejich myšlenky od všedních věcí k duchovním hodnotám a probudit v nich zájem o věčný život. Nezúčastňoval se však nevázaných radovánek. Vyhledával místa skutečné radosti, jakou byla i svatební hostina v Káně.

Lidé při setkání s Ježíšem poznali, že mu na nich opravdu záleží a že chce jejich dobro. Zajímal se o jejich každodenní práci, starosti i radosti, když s nimi promlouval na cestách, v domovech, na lodi, v synagoze, na břehu jezera nebo při slavnostech. Ať potkal člověka kdekoli, vždy ho zval do svého království.

K zamyšlení:

1. Proč Ježíš udělal zázrak proměnění vody ve víno,
   když ještě „nepřišla jeho chvíle“?
2. V čem byl tento zázrak symbolem křtu a Ježíšovy smrti?
3. Svou účastí na svatební hostině Ježíš zahájil dílo, které vyvrcholí na konci časů, kdy s radostí přivede „svoji nevěstu” domů k nebeskému Otci. Chtěli bychom být součástí tohoto slavného průvodu?
4. Záleží nám na lidech a chceme jejich dobro? Zveme je do Božího království?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 2,1–11; 1 Kor 11,26; Mt 26,29; Př 20,1; Zj 19,6–9