3. kapitola - V pravý čas

„Když nadešel čas určený Bohem, poslal Bůh svého Syna.“
(List Galatským 4,4)

První zaslíbení o příchodu Mesiáše bylo dáno v zahradě Eden. Adam s Evou se těšili na jeho naplnění. S nadějí v srdci očekávali narození svého prvního syna. Doufali, že právě toto dítě bude zaslíbený Zachránce.

Adam, Eva, jejich děti i vnoučata žili a zemřeli, aniž by Mesiáše viděli. Zaslíbení se předávalo všem generacím od Henocha po Abrahama, Izáka a Josefa. Prorok Daniel obdržel od Boha vidění, ve kterém byl určený čas Ježíšova prvního příchodu, ale ne každý mu porozuměl. Ubíhala staletí a mnozí si kladli otázku, zda se daný slib někdy naplní.

Se stejnou přesností jako pohyby hvězd a planet na oběžných drahách jsou však uskutečňovány také Boží plány. Nelze je urychlit ani opozdit. V nebi byla ustanovena chvíle, kdy se měl Ježíš narodit v Betlémě.

Bůh vedl události tak, aby se celý svět dozvěděl o zaslíbeném Zachránci. Mnoho národů bylo sjednoceno pod jednou vládou, používal se jeden světový jazyk.

Židé z celého světa pravidelně přicházeli do Jeruzaléma ke každoročním slavnostem. Když se po jejich skončení vraceli domů, šířili zprávu o Mesiáši v různých zemích.

V oné době ztrácela většina příslušníků mnohých národů víru ve svá pohanská náboženství. Cítili se unaveni nevěrohodnými příběhy bajek a mýtů a hledali náboženství, které by je duchovně naplňovalo. I když se zdálo, že Boží slovo ze světa vymizelo, mnozí toužili po poznání pravého Boha. Chtěli se dozvědět pravdu o tom, co se děje s člověkem po smrti a je-li možné žít věčně.

Touha po smyslu života

Mnozí Izraelité v následování Boha selhali. Nežili podle Boží vůle a nešířili poznání o Bohu ostatním národům. Pro valnou většinu lidí byla smrt tajemstvím, nejistotou a beznadějí. Toužili po tom, aby jim na jejich otázky někdo odpověděl a jejich životu dal smysl a naději.

Příchod Mesiáše předpověděli i lidé, kteří nepatřili k židovskému národu. Upřímně hledali pravdu a Bůh jim daroval takové poznání, kterému mohli porozumět. Jejich poselství zazářilo jako hvězdy na noční obloze, neboť v pohanském světě přinášelo naději tisícům lidí.

Starozákonní spisy byly po mnohá staletí dostupné i v řečtině. Řecky se mluvilo po celé Římské říši, a proto se mohli lidé seznámit s Božím slovem. Poselství o příchodu Mesiáše tak bylo šířeno v mnohých pohanských národech.

Někteří příslušníci těchto národů rozuměli proroctví Písem ohledně Mesiáše lépe než samotní židovští kněží. Chtěli se dozvědět více o Božích zákonech, svátcích a obřadech Božího lidu. Židé se však díky svým předsudkům cizincům vyhýbali, jak jen to bylo možné. Musel přijít nový Učitel, Mesiáš, aby vše potřebné vysvětlil.

Pán Bůh vždy promlouval prostřednictvím krásy přírody, prostřednictvím svých proroků a věrných náboženských vůdců. Nadešel však čas, kdy měl samotný Boží Syn představit svým životem a učením pravdu o Bohu a plán záchrany pro celý svět.

Mezi Izraelity žili stále ještě lidé, kteří zůstali Bohu věrní. Očekávali splnění zaslíbení daných jejich předkům. Věděli, co říká Písmo o Mesiáši: „Divuplný rádce, mocný Bůh, Otec věčnosti, Vládce pokoje“ přijde zachránit svůj lid. Národní i duchovní síla Izraelitů téměř vyhasla pod železnou nadvládou Římanů. Bylo zřejmé, že se Mesiáš zjeví brzy. Většina očekávala statečného bojovníka a mocného krále, který bojem vysvobodí Izrael a udělá z něj nejmocnější národ světa.

Satanovy svody

Všeobecné očekávání Zachránce bylo na místě. Satan se po celá staletí snažil, aby planeta Země zůstala oddělena od Boha. Svými nepravostmi a lží sváděl lidi ke vzpouře proti Bohu. Doufal, že Bůh ztratí trpělivost a jeho láska k lidem vyhasne. Usiloval o to, aby se Bůh zřekl planety Země a jejích obyvatel navždy. Satan lidem bránil v poznání pravdy o Bohu a časem se zdálo, že jeho plán úplného ovládnutí světa je téměř dokončen.

Bůh však měl své věrné následovníky v každé generaci. Dokonce i v pohanských národech byli jedinci, jejichž prostřednictvím mohl pozvedávat lidstvo z nesprávného způsobu života. Boží následovníci ale nikdy neměli snadný život. Byli zesměšňováni a nenáviděni, mnoho z nich zemřelo násilnou smrtí. Duchovní temnota, kterou satan pokryl tento svět, se stále prohlubovala.

Velmi se mu dařilo odvádět lidi od pravého poznání Boha prostřednictvím falešných náboženství, která přinášela jen utrpení a zklamání. Za největší satanovo vítězství lze považovat svedení Izraelců k pohanství.

Pohané uctívali výtvory svých vlastních rukou. Ztratili tím ze zřetele Boha Stvořitele a upadali do stále větší zkaženosti. Totéž se stalo i Izraelcům. Myšlenka, že je možné se zachránit svými vlastními skutky, je společná všem pohanským náboženstvím a filozofiím. Satanovým působením se tento pohled na záchranu pro věčnost ujal též v židovském náboženství.

Ježíšova odpověď

Bůh sledoval utrpení a strádání lidí a s lítostí si všímal, jak se lidé stávají obětí satanova podvodu a krutosti. Převládal v nich zmatek a beznaděj. Jejich životy směřovaly do věčné zkázy – do smrti, do noci bez svítání. Lidské smysly a touhy se působením zlých nadpřirozených sil staly zvrácenými a vedly lidi k ponižujícím a zahanbujícím činům.

Když Ježíš pohlížel na své stvoření na zemi, byl velice smutný. Hřích zasáhl všechny oblasti života a zlo se stalo součástí všech náboženství. Bez Božího zásahu by lidstvu nesvitla ani ta nejmenší naděje.

Ostatní světy s velkým zájmem sledovaly, jak bude Bůh jednat – očekávaly, že Bůh zemi očistí od zlých lidí. Boží jednání bedlivě sledoval také satan, který chtěl pokračovat v plánu zkázy. Ke svým záměrům však potřeboval získat důvěru dalších nebeských bytostí. Prohlašoval, že principy Boží vlády nepřipouštějí odpuštění. Pokud by Bůh lidi zničil, ihned by toho satan využil jako důkazu pravdivosti svých tvrzení. Rozhlašoval by je po celém vesmíru a rozšířil by tak vzpouru proti Bohu na další světy.

Avšak místo toho, aby Bůh poslal svého Syna zničit Zemi, poslal ho Zemi zachránit. Když už se zdálo, že satan vítězí, Bůh zasáhl mocí a milostí, která nepřestane působit, dokud se plán záchrany nedokončí. Jedině Ježíš mohl lidem představit pravdu o Bohu, aby pochopili Boží lásku a zatoužili po věčném životě s Ním.

K zamyšlení:

1. Jak vedl Bůh sled událostí, aby se celý tehdejší svět mohl dozvědět o přicházejícím Mesiáši ?
2. Jakým způsobem Bůh promlouval k pohanským národům, aby i je připravil na příchod Mesiáše ?
3. Proč se stalo židovské náboženství podobné ostatním pohanským náboženstvím a filozofiím ?
4. Jak se satan snažil získat důvěru nebeských bytostí ?
5. Jakým způsobem Izraelité zkreslili Boží obraz v tehdejší době ? Mohou dnes křesťané dělat totéž ?

Biblické texty k tomuto tématu:

Gn 49,10; Nu 24,17; Dt 18,18; Sk 3,22; Ga 4,4; Ex 12,41