70. kapitola - Ježíšův princip

„Jednejte s druhými tak, jak byste si přáli, aby jednali oni s vámi.“
(Matoušovo evangelium 7,12)

„Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva.“

Ježíš popsal učedníkům den soudu nad tímto světem takovým způsobem, kterému mohli dobře porozumět. V onen den budou všichni lidé rozděleni do dvou skupin. Čím se budou obě skupiny od sebe odlišovat, však učedníky překvapilo. Věčný osud každého člověka závisí také na tom, jak přistupoval k druhým.

Pomoc potřebným

V den soudu už Ježíš nebude hlásat poselství o tom, že za záchranu lidí položil svůj vlastní život. Vysvobozeným lidem připomene jejich činy lásky, které ve víře v něho vykonali vůči bližním. Řekne jim: „Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.“

Někteří však namítnou: „Nevzpomínáme si, že bychom někdy měli příležitost se takto o tebe postarat.“

Tehdy jim odpovím: „Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.“

Když pomáháme lidem v nouzi, je to podobné, jako kdybychom pomáhali samotnému Ježíši nebo jeho následovníkům. Všichni, kdo přijali Ježíše Krista za svého Spasitele, patří do nebeské rodiny. Ježíšova láska spojuje všechny jeho následovníky.

Lidé, které Ježíš v den soudu přijme, možná neznali Bibli ani žádné křesťany, ale přesto žili podle Božích zásad. Jejich laskavost a dobrota svědčila o tom, že se poddali vlivu Ducha svatého, a tak se stali Božími dětmi. I jim patří Boží království.

Ježíš ukazuje svoji lásku všem lidem. Je Synem člověka, a tedy i bratrem veškerých Adamových potomků. Každý dobrý skutek a milosrdenství, které lidem prokážeme, Ježíš přijímá, jako kdybychom je udělali pro něho samotného.

Když Ježíšovi učedníci pomáhají lidem, nebeští andělé se k nim přidávají. Boží Syn sesílá anděly jako pomocníky těm, kteří touží po jiném, lepším životě, přestože Boha ještě neznají. Spolu s učedníky jim andělé přinášejí radost, pokoj a naději. Všechny, kdo se nezištně podílejí na záchraně lidí pro věčnost, nebeský Otec považuje za svůj nejvzácnější poklad.

Zanedbávání potřebných

Sobečtí lidé, přehlížející ostatní a jejich potřeby, v soudný den neobstojí. Tímto způsobem vlastně přehlížejí také Ježíše. I kdyby o sobě tvrdili, že věří v Boha, nebo chodili do nějaké církve, Pán Bůh je do věčného života nepřijme.

Bůh svěřuje lidem majetek, aby měli prostředky na pomoc potřebným. Velmi často jsou k nim ale lhostejní. Připravují je tak o poznání Boží lásky, milosrdenství a o zlepšení jejich situace.

Ježíš o tom ví a říká: „Hladověl jsem, ale nedali jste mi najíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a zavřeli jste přede mnou, neměl jsem co na sebe, a neoblékli jste mne, v nemoci jste o mne nepečovali, a když jsem byl ve vězení, nepřišli jste za mnou.“

V Ježíšových stopách

Mnoho lidí cestuje na místa, kde Ježíš za svého života na zemi pobýval, pracoval a dělal zázraky. Nemusíme však navštívit Nazaret nebo Jeruzalém, abychom šli v Ježíšových šlépějích. Jeho stopy můžeme vidět u lůžka nemocného, v bídných chatrčích chudáků, v městských ghettech – všude tam, kde lidé potřebují pomoc, útěchu a naději.

Každý z nás může být nějak užitečný. Miliony lidí ještě nikdy neslyšely o Ježíšově lásce. Ježíšova zásada, podle níž bude každý z nás při konečném zúčtování posuzován, zní: „ Jednejte s druhými tak, jak byste si přáli, aby oni jednali s vámi.“

Ježíš vytvořil ze svých následovníků společenství, které má ve světě konat dobro. Mezi jeho učedníky mohou být i lidé bez majetku, bez vzdělání nebo různě znevýhodnění, protože i oni mohou udělat mnoho dobrého všude tam, kde žijí. Mnozí mladí lidé dnes plýtvají časem, nadšením a energií na neužitečné aktivity. Kdyby se zapojili do smysluplné služby druhým, zažili by skutečnou radost ze života a stali by se požehnáním pro ostatní.

Bude-li v našich srdcích sídlit Ježíšova láska, budeme moci spolupracovat na jeho díle záchrany. Připravíme se tak na život v nebi a na nové zemi, neboť budeme zastávat princip vlády Stvořitele nebe a země.

Až se nás Ježíš při svém návratu zeptá, zda jsme jej přijali za svého Pána a co jsme pro záchranu lidí v našem okolí udělali, co mu odpovíme?

K zamyšlení:

1. Na čem bude při závěrečném soudu záviset věčný osud člověka?
2. Jak můžeme sloužit Ježíši, aniž bychom si toho byli vědomi?
3. Jak mohou být zachráněni i lidé, kteří o Ježíši nikdy neslyšeli?
4. Kam můžeme jít, abychom kráčeli v Ježíšových stopách?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 25,31–46; 1 J 4,7; Mt 7,12; J 15,12; Jer 13,20–21