26. kapitola - Dny v Kafarnaum

„Lidé žasli nad jeho učením.“ (Matoušovo evangelium 7,28)

V Ježíšově době bylo Kafarnaum malebným městem, v němž se díky teplému podnebí dařilo palmám a olivovníkům. Z nedalekých hor sem přitékaly potůčky, které zavlažovaly sady, vinice, pole a zahrady a následně se vlévaly do Galilejského jezera.

Kafarnaum se nacházelo na jeho březích, v blízkosti Genezaretské roviny. Městem vedly důležité obchodní cesty – z Damašku do Jeruzaléma, do Egypta a ke Středozemnímu moři. Na březích jezera i okolních pahorcích se rozprostírala městečka a vinice. Na městském tržišti prodávali obchodníci zboží z nedalekých farem a rybářských lodí. Město oplývalo životem.

Během svých cest se Ježíš několikrát v Kafarnaum zastavil. Na tomto místě se mohl setkat s lidmi z různých zemí, když zde chtěli obchodovat nebo si potřebovali po cestě odpočinout. Zprávy o Ježíšově učení i zázračných skutcích se tak rozšířily do celého, tehdy známého světa. Na mnoha místech začali lidé hledající pravdu zkoumat proroctví a ptát se po Božím plánu se světem.

Navzdory všem varováním před Ježíšem, vyslovenými veleradou, se o něm chtěli mnozí lidé dozvědět ještě více. A právě v Kafarnaum byl zájem o setkání s Ježíšem obrovský.

Uzdravený syn královského úředníka všude s radostí vyprávěl o Ježíšově moci. Také všichni členové jeho rodiny bez ostychu šířili po celém okolí svoji víru v Ježíše. Kdykoli se Ježíš objevil ve městě, obyvatelé ožili. Všude jej doprovázely početné davy. V sobotu za ním šlo do synagogy tolik lidí, že se místnost určená pro bohoslužbu zcela naplnila a mnozí se dovnitř ani nedostali.

Každý, kdo naslouchal Ježíšovu učení, byl uchvácen. Vyučování zákoníků bylo formální a chladné, Ježíšova slova však byla jasná, srozumitelná, praktická a mocná. Jeho hlas upoutal každého posluchače.

Výklad Písma

Rabíni se při svých výkladech Písma častokrát vyjadřovali váhavě, jako kdyby se texty daly chápat dvojznačně. Ježíš vyučoval Písmo s přesvědčivostí, neboť znal jeho pravý význam. Své posluchače dokázal zaujmout, a tak se jim pravdy Božího Slova vrývaly do paměti. Ježíš se nezabýval spornými a často diskutovanými otázkami židovských intelektuálů. Hlásal pravdu o Bohu a výstižným způsobem představoval jeho pravou povahu.

Ježíš byl velice praktický. Ukazoval, jak pozitivní vliv na úspěšné zvládání každodenních povinností má následování Boha. Používal také příběhy a obrazy z běžného života – květiny, ptáky, setbu a žeň, pastýře a ovce. Když se lidé dostali do situací, o kterých Ježíš hovořil, vzpomněli si na jeho slova.

Ačkoliv jej nepřátelé všude pronásledovali, vyzařovala z něj atmosféra klidu a pokoje. Ježíšovu lásku k lidem vyjadřoval vzhled jeho tváře i tón hlasu. Jeho povaha lidi přitahovala. Pochopili, že k nim má přátelský vztah a že mu jejich problémy nejsou lhostejné.

Ježíš se díval do tváří lidí. Poznal, zda jeho slova přijali. Naplňovala ho radost, když viděl rozzářené oči člověka, který porozuměl. Byl nesmírně smutný, pokud se někdo po vyslechnutí jeho slov zatvrdil a odvrátil od pravdy.

Člověk posedlý démonem

Jednoho dne mluvil Ježíš v Kafarnaum o možném vysvobození těch, kteří zůstávají v přímém zajetí satana. Náhle se k němu z davu přiřítil nějaký muž a s vystrašeným pohledem volal: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Chceš nás snad zničit? Přišel jsi nás zahubit? Vím dobře, že jsi svatý Boží Syn!“

Tento muž byl posedlý démonem. Svůj život trávil neustálým vyhledáváním požitků, rozkoší a vědomých hříchů. Časem se stal zcela zvrhlým a satan jej ovládl. Byl vyhnán rodinou, zapuzen přáteli a potloukal se po světě jako divoch. Každý, kdo jej spatřil, se zhrozil.

I přes jeho zvrácenou mysl k němu Ježíšovou přítomností svitl paprsek naděje. Spěchal do synagogy, aby se tam s Ježíšem setkal a poprosil ho o slitování a pomoc. Chtěl promluvit, ale jeho hlas byl pod kontrolou démona.

Při prvních výkřicích od něho začali lidé rychle ustupovat, Ježíš však zůstal v jeho přítomnosti. Rozpoznal mužovu nevyslovenou prosbu o záchranu. Démonu přikázal: „Už ani slovo! Vyjdi z něho ven!“ Démon se své oběti nechtěl vzdát a posedlým ještě chvíli zmítal. Na Ježíšova slova jej však musel opustit, aniž by posedlému ublížil. Oči uzdraveného muže, v nichž dříve vládlo šílenství, nyní zářily štěstím. Radostí mu začaly po tváři stékat slzy.

Přítomných lidí se zmocnil úžas. Ptali se navzájem: „Co se to stalo? Odkud bere takovou moc? Vždyť i zlým duchům poroučí a oni ho poslouchají!“

Ještě nedávno si uzdravený muž myslel, že vyhledávání rozkoší a lehkovážných tužeb je jen neškodná zábava. Časem se dostal na scestí. Když se pak snažil vymanit ze svého hříšného způsobu života, bylo už pozdě. Satan ho zcela ovládl. Stejná věc se může stát každému, kdo se obklopuje zlem. Touha po vzrušení a bezmezné zábavě skončí návykem, posedlostí a zoufalstvím.

Stejně tak zlý duch, který byl v tomto muži, ovládal i mnohé židovské kněze a vůdce. Místo toho, aby je satan vláčel sem a tam divočinou, dal jim pláštík zbožnosti. Vyvolávali zdání svatosti a ostatní obviňovali z nečistoty. V podstatě však žili v ještě větší beznaději než posedlý muž, protože vůbec necítili potřebu změny. Mohli najít ochranu v pravdách a zaslíbeních Písma, ale jeho překroucením se okradli o sílu a odvahu vzepřít se satanu.

Během Ježíšova působení satan vyvíjel ještě větší úsilí, aby si co nejvíce podmanil mysl i tělesné návyky lidí. Stejně tomu bude i v blízké budoucnosti při závěrečném vyvrcholení sporu mezi pravdou a lží. Satan bude se svými démony horlivě pracovat na tom, aby zmátl a podvedl lidi a přinutil je, aby se nakonec rozhodli nepřijmout poselství Boží lásky a naděje na věčný život, které jim budou přinášet Ježíšovi následovníci.

Vůdci a učitelé lidu v tehdejším Izraeli nedbali na jedinou ochranu před zlými duchy – na Boží slovo, Bibli. Při pokušení na poušti Ježíš použil na svou obranu slova Písma. Židovští vůdci obrátili pravý význam Písma a tvrdili věci, které Bůh nikdy neřekl. Ztratili tím moc Božího slova pro svoji ochranu a dostali se do područí zlých duchů.

Dějiny se častokrát opakují. Mnozí současní náboženští vůdci zpochybňují platnost a závaznost Písma a při jeho výkladech do něj vkládají různé názory, které posluchače, upřímně hledající pravdu, tak znejistí, že se nakonec od Bible odkloní. Bez znalosti a přijetí biblických pravd se však lidé vzdávají Boží ochrany a otevírají se různým pohanským názorům a filozofiím. Ve společnosti i v mnoha církvích jsou stále populárnější různé formy spiritismu. Hodně lidí vábí možnost kontaktu s tajemnými „vyššími silami nebo bytostmi“ a jejich mysl se tak stává snadno ovladatelná těmito negativními silami.

Jejich situace však není beznadějná. Vírou v pravdy a zaslíbení Božího slova může být každý člověk vysvobozen z pasti, do které upadl. Nikdo se neocitne v takové situaci, ze které by nebylo východiska, pokud o pomoc požádá Ježíše Krista. Prosba o pomoc, mnohdy i nevyslovená, bude vždy vyslyšena.

Návštěva Petrova domu

Zatímco si lidé v synagoze stále povídali o tom, co viděli, Ježíš s učedníky odešli do Petrova domu. I tam bylo potřeba pomoci. Matka Petrovy manželky byla nemocná a ležela v horečkách. Ježíš horečku utišil a ženu zcela uzdravil. Cítila se velmi dobře, a tak šla pomoci připravit večeři pro vzácné hosty.

Zprávy o uzdravení posedlého i Petrovy tchyně se roznesly po celém městě. Nikdo se však ze strachu před rabíny neodvážil přijít za Ježíšem do Petrova domu a požádat ho o uzdravení v sobotu. Když ale po západu slunce skončil den odpočinku, téměř každý spěchal z města do Petrova domu s prosbou o uzdravení, požehnání nebo jenom strávit chvilku v Ježíšově blízkosti.

Byl to den, jaký v Kafarnaum ještě nikdy nezažili. Město naplnila radost, slova díků a chvály Boha. Lidé cítili, že se tohoto místa dotýká samotné nebe. Ježíš prožíval velkou radost – mohl totiž lidem navracet zdraví a chuť do života!

Bylo opravdu velmi pozdě, když řady příchozích začaly řídnout. Při odchodu posledního návštěvníka zavládlo v Petrově domě ticho. Ježíš ulehl celý vyčerpaný ke spánku. Před východem slunce, kdy celé město ještě spalo, odešel z domu, aby se o samotě modlil ke svému nebeskému Otci.

Ježíš často posílal učedníky domů, aby si odpočinuli, málokdy však měl čas si sám odpočinout. Brzy ráno či pozdě večer chodíval do hor, aby hovořil se svým Otcem. Mnohokrát strávil celou noc modlitbami a rozjímáním, než se s prvními slunečními paprsky vrátil k vyučování a uzdravování lidí.

Ráno přišel Petr s ostatními učedníky za Ježíšem a oznámil mu, že se lidé nedočkavě scházejí a hledají ho. Pro učedníky to bylo nepochopitelné… Věděli, že si rabíni a vůdci lidu v Jeruzalémě přejí Ježíšovu smrt. Byli svědky toho, jak jej lidé z Nazareta, kde vyrůstal, chtěli zabít. Zde v Kafarnaum však Ježíše chválili a toužili po jeho přítomnosti. Pomysleli si, že tito svobodomyslní Galilejci možná budou první, kdo přijmou Ježíše za Mesiáše a podpoří jeho království.

O to více je udivila Ježíšova slova: „Pojďme do dalších měst. Musím i tam hlásat radostnou zprávu o Božím království, vždyť k tomu mne Bůh poslal.“

Ježíš nechtěl být mezi lidmi známý jen jako ten, kdo dělá zázraky a uzdravuje. Znal názor lidu, že přišel proto, aby se stal jejich novým králem. Přál si především nasměrovat mysl člověka od pozemského království a tělesného uzdravování k duchovním hodnotám.

Potlesk a obdiv davu Ježíše vůbec nevzrušoval. Nikdy nestál o poctu, kterou tento svět dává slavným, bohatým nebo nadaným lidem. Vše, co dělal, bylo v souladu s plánem jeho Otce v nebesích. Bůh se zjevil v činech a slovech svého Syna.

A Ten jako úsvit nového dne tiše a pozvolna rozháněl tmu a probouzel svět k novému životu.

K zamyšlení:

1. Proč bylo Kafarnaum vhodným místem,
   odkud se Ježíšovo učení mohlo šířit do celého tehdy známého světa?
2. Proč byl Ježíš ve svém výkladu Písma tak přesvědčivý?
3. Jaká je jediná ochrana před zlými duchy?
4. Proč lidé čekali, až zapadne slunce, než přišli za Ježíšem do Petrova domu?
5. Ježíš nebyl nikdy tak populární jako v tento den v Kafarnaum.
   Proč chtěl tak rychle město opustit?

Biblické texty k tomuto tématu:

Lk 4,31–37; Mk 1,21–28; 1 Tm 4,1; J 8,32; J 7,17; Iz 49,24–25; Mt 8,14–17;
Mk 1,35; Lk 4,43