5. kapitola - Zasvěcení

„Neboť se nám narodí dítě, bude nám darován syn.“
(Izajáš 9,5)

Čtyřicet dní po Ježíšově narození odešel Josef s Marií do Jeruzaléma. Podle Božího nařízení přinášely všechny židovské rodiny do chrámu své prvorozené syny. Přicházely tam zároveň s obětí, jíž se vyjadřovalo poděkování za požehnání narození dítěte.

Matka dítěte měla přinést ročního beránka a mladého holuba nebo hrdličku. Pokud byli rodiče chudí, mohli obětovat jen dva holuby nebo dvě hrdličky. Každé obětované zvíře muselo být bez vady, neboť bylo symbolem dokonalé oběti Mesiáše.

Zasvěcování prvorozených Bohu má svůj počátek již v dávných dobách. V židovských rodinách byl prvorozený syn z vděčnosti za Boží záchranu zasvěcen Bohu a jeho službě. Přinesení malého Ježíše do chrámu bylo velkou událostí. Jak je smutné, že kněz vykonávající tento obřad vůbec netušil, kým toto dítě je. Slavnost zasvěcení prvorozených vykonával každý den. Pokud nepřišla bohatá nebo vysoce postavená rodina, nevěnoval dítěti přílišnou pozornost. U Josefa a Marie bylo zřejmé, že nejsou ani bohatí, ani vlivní. Jejich prosté oblečení poukazovalo na to, že přicházejí z Galileje, a předložili jenom oběť chudých.

Kněz vykonal předepsaný obřad. Vzal dítě do rukou a před oltářem ho pozvedl vzhůru. Potom ho předal zpět Marii a zapsal jméno „ Ježíš“ do listiny prvorozených synů. Netušil, že dítě, které drží v náruči, je nebeský Král, Mesiáš.

Mojžíši se Ježíš představil jako „ JÁ JSEM“. Zjevil se v oblakovém a ohnivém sloupu, když Izraelce vedl pouští z Egypta do Palestiny. Po celá staletí o něm proroci hovořili jako o Davidově potomku, Jitřence, Touze všech národů. Byl jedinou nadějí pro záchranu lidí. Při tomto jednoduchém obřadu v chrámě byl Syn Boží zasvěcen poslání, které přišel vykonat. Kněz neviděl ani netušil něco zvláštního, někteří však v dítěti Mesiáše poznali.

Simeonova předpověď

Náhle vstoupil do chrámu stařec Simeon, jehož víra, vlídnost a oddanost Bohu byla všem dobře známa. Bůh mu sdělil, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Při pohledu na chudou rodinu zasvěcující svého prvorozeného syna promluvil Duch svatý k jeho srdci. K velkému překvapení kněze vzal Simeon dítě z Mariina náručí a pozvedl je vzhůru. S radostí, kterou ještě nikdy nezažil, řekl: „Pane Bože, děkuji ti, že jsi splnil svůj slib. Nyní mohu klidně zemřít, protože jsem na vlastní oči viděl Spasitele, kterého dáváš celému světu. Všem bude světlem a Izraeli slávou.“

Josef s Marií se Simeonovým slovům podivili. Potom jim tento starý muž požehnal a k Marii ještě pronesl: „Toto dítě bude příčinou pádu jedněch a vyvýšení druhých v Izraeli. On je znamení z nebe, proti němuž se mnozí postaví a tak prozradí své smýšlení. Tvým srdcem pronikne bolest jako meč.“

Vtom k nim přišla prorokyně Anna a potvrdila Simeonova slova. I ona prožívala velkou radost a vděčně děkovala Bohu, že jí umožnil spatřit Mesiáše.

Oba dva četli s pokorou a modlitbou proroctví týkající se Mesiáše. Při studiu Písma otevřeli svá srdce Bohu. Kněží a vládci Izraele znali stejná proroctví, ale tomuto poznání nechtěli přizpůsobit svůj život. Jejich duchovní vnímání bylo proto otupělé. Nerozpoznali zázrak, který se stal před jejich očima.

Něco podobného se děje i v dnešní době. Křesťané si často vůbec nevšímají závažných událostí, které Bible předpovídá a které se odehrávají kolem nás. Mnozí náboženští představitelé mluví o Ježíši jako o historické osobě, opomíjejí jeho nynější službu v nebesích a slavný brzký příchod. Zanedbávají i jeho výzvu k opravdové pomoci chudým a trpícím. Lidé proto Ježíše nepřijímají o nic ochotněji než před dvěma tisíci lety.

Při pohledu na své dítě si Marie znovu vzpomněla na slova pastýřů v Betlémě. Jejich i Simeonovo poselství ji naplnilo radostí a nadějí. V myšlenkách ji nyní provázel text proroka Izajáše: „Neboť se nám narodí dítě, bude nám darován syn, který na svá ramena převezme vládu. Budou ho nazývat Divuplným rádcem, Mocným Bohem, Otcem věčnosti a Vládcem pokoje.“

Mariina naděje

Marie vzhlížela ke dni, kdy se její syn ujme kralování nad Izraelem. Nebrala v úvahu utrpení, které na něj čeká. Simeonova slova předpověděla Ježíšův obtížný život. Jeho slovy „i tvým vlastním srdcem pronikne bolest jako meč“ chtěl Bůh Marii připravit na strasti, kterými bude muset jako Ježíšova matka projít.

Simeonovo proroctví také oznamovalo, že Ježíš „bude příčinou pádu jedněch a vyvýšení druhých a znamením z nebe, proti němuž se mnozí postaví“. Toto proroctví bylo opravdu znamením pro Izraelity. Je ale také upozorněním i pro každého z nás, že se pro naše dobro máme s Boží pomocí zříci svého sobeckého „ JÁ“, abychom mohli začít žít novým životem s Pánem Ježíšem. Někteří Izraelité si uvědomili a přehodnotili své nesprávné představy o Mesiáši, mnohem více jich však zůstalo zaslepeno.

Simeonova slova se naplnila. Ježíšův příchod ukázal smýšlení mnohých lidí. Jeho život odhalil způsob uvažování všech – od Stvořitele až po knížete temnoty. Satan líčil Boha jako sobeckého, náročného a nepřejícného vládce, ale Boží dar, Ježíš Kristus, ukázal pravou Boží povahu. Bůh sice nesnese špatné jednání, ale jeho láska k hříšníkům je mnohem silnější.

Rozhodnutí

Satanovy myšlenky a plány se plně odkryly na golgotském kříži, kde se střetlo jeho sobectví s láskou Stvořitele. Ježíšův život byl požehnáním pro celý svět. Satan se chtěl Ježíše za každou cenu zbavit a usiloval o jeho smrt; tím ukázal hloubku své nenávisti. Zcela jasně vyšlo najevo, že od začátku bylo cílem jeho vzpoury svržení Boha z vesmírného trůnu a zničení Ježíše.

Od jeslí až po golgotský kříž je Ježíšův příklad výzvou k nesobeckému a obětavému životu. Ježíš přišel lidem představit Boha. Jeho poselství lásky a pozvání k věčnému životu přivádí každého člověka k rozhodnutí. Upřímní a hledající ho přijímají, sobečtí a lhostejní lidé jej odmítají. Svým postojem k Ježíši každý ukazuje, na jakou stranu se ve velkém sporu mezi dobrem a zlem přidává.

K zamyšlení:

1. Proč byli prvorození synové z židovských rodin zasvěcováni Bohu?
2. Jak mohl Simeon vědět, že je malý Ježíš zaslíbeným Mesiášem?
3. Při Ježíšově zasvěcení většina lidí nepoznala zázrak, který se stal před jejich očima. Může hrozit i nám nebezpečí slepoty při pohledu na události, které se odehrávají kolem nás?
4. Ježíšův příchod odhalil skutečnou povahu mnohých – od Stvořitele až po knížete temnoty. Co nám tento Boží dar prozradil o pravé povaze Boha?
5. Co bylo od samého počátku cílem satanovy vzpoury proti Bohu?

Biblické texty k tomuto tématu:

Lk 2,31–38; Iz 9,1–5; Iz 11,1–5; 1 Pt 1,19; Ex 5,2; Ex 13,2