53. kapitola - Poslední cesta do Jeruzaléma

„Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebes i země…“
(Lukášovo evangelium 10,21)

S blížícím se koncem svého pozemského života Ježíš změnil způsob vystupování na veřejnosti. Až dosud na sebe nechtěl upoutávat přílišnou pozornost, vzdával se poct a odmítal, aby jej někdo veřejně prohlašoval Mesiášem. Teď se ale situace změnila. Na poslední cestě do Jeruzaléma byl doprovázen početným davem. Protože se zprávy o průvodu rychle šířily celým krajem, na tvářích náboženských představitelů se o to více projevovala zášť a nenávist.

Učedníci by nejraději Ježíše zastavili. Ani pro Ježíše nebylo snadné vést své milované učedníky na místo, kde prožijí úzkost, duševní bolest a zoufalství.

Satan stupňoval svá pokušení, aby Ježíše od jeho poslání odradil. Našeptával mu:

„Proč bys měl jít do Jeruzaléma a zemřít? Vždyť jsi ještě mladý a plný sil. Všude kolem tebe čekají lidé na uzdravení. Mohl bys dál procházet zemí a hlásat své poselství, ukazovat Boží lásku a pomáhat trpícím, vždyť to tak naléhavě potřebují. Proč bys měl nyní zemřít a nepokračovat v zázracích, které konáš příliš krátce?“

Ježíš se však nenechal od Božího záměru odradit a pokračoval na cestě do Jeruzaléma.

Jeho největší touhou bylo činit Otcovu vůli. V Božím plánu záchrany světa byla hodina Ježíšovy oběti přesně určena a tato chvíle se rychle blížila. Tentokrát se Ježíš svým pronásledovatelům vydá.

Cestou z Galileje Ježíš vyslal do jedné samařské vesnice posly, aby ohlásili jeho příchod. Samařané neměli Židy v lásce a nechtěli, aby u nich Ježíš přenocoval. Vlastními předsudky se připravili o jedinečnou příležitost požehnání, které s sebou Ježíš přinášel.

Jakub a Jan se na Samařany kvůli jejich nevlídnosti velice rozzlobili. V dálce uviděli horu Karmel, která jim připomněla zápas Božího proroka Elijáše s modloslužebnými proroky falešného boha Baala. Prohlásili: „Máme na ně svolat oheň z nebe, jak to kdysi udělal Elijáš? Ať ta vesnice shoří!“

Ježíš to rozhodně odmítl. Jeho vyčítavá odpověď učedníky překvapila: „ Jak vás může něco takového napadnout? Jako byste ani nebyli moji učedníci. Syn člověka přece nepřišel lidské životy mařit, ale zachránit.“

Ježíš nikoho nenutí, aby jej přijal za svého Pána. Prokazuje lidem milosrdenství a snaží se je získat Boží láskou. Přeje si, aby lidé jeho lásku opětovali. Chce-li někdo ubližovat druhým, protože s ním nesouhlasí nebo nejednají podle jeho představ, počíná si podobně jako satan. Boha velice zarmucuje, když někteří lidé obtěžují nebo dokonce trápí ty, kdo nechtějí přijmout jejich náboženské postoje.

Sedmdesát učedníků

Kromě dvanácti učedníků Ježíš už delší dobu vyučoval dalších sedmdesát následovníků a připravoval je na službu lidem. Nyní nadešla chvíle, aby se i tato skupina začala podílet na předávání Božího poselství. Nejprve je ve dvojicích poslal do míst, která chtěl později sám navštívit. Řekl jim:

„Úroda je bohatá, ale ženců málo. Proste Boha, ať pošle dělníky na svoji sklizeň.“

Na cestu jim dal následující pokyny: „Neberte si s sebou žádný měšec s penězi, ani mošnu, ani náhradní obuv. Nemarněte čas zbytečnými slovy. Když vejdete do kteréhokoli domu, pozdravte přítomné přáním pokoje. Přijmou-li vás přátelsky, usídlí se v tom domě pokoj, který jste jim přáli. Odmítnou-li vás, vám pokoj zůstane, ale oni ho budou postrádat. Tam, kde vás přijmou, zůstaňte tak dlouho, jak jen to bude nutné, a nerozpakujte se přijmout jejich pohostinnost, protože dělník má právo na svou mzdu. V tom místě uzdravujte nemocné a hlásejte, že docela nablízku je Boží moc a milosrdenství, že Mesiáš je zde. Kdo vám bude naslouchat, naslouchá mně, kdo vámi pohrdne, pohrdá i mnou. A kdo mne odmítne, odmítne toho, jenž mne poslal – samého Boha!“

Návrat sedmdesáti

Později se těch sedmdesát učedníků vrátilo s nadšením. Radostně vyprávěli: „Pane, dařilo se nám vyhnat i démony, když jsme vyslovili tvé jméno!“ Ježíš jim na to řekl: „Mám před očima satanovu konečnou porážku. Už teď vám dávám moc zašlapávat síly tohoto nepřítele, jako když člověk hubí jedovaté hady a štíry. Nebojte se jich.“ Ježíš chtěl, aby jeho učedníci pohlíželi na satana jako na již poraženého nepřítele. Satan nemůže přemoci toho, kdo Ježíše prosí o ochranu.

Následně pokračoval: „Neradujte se však z toho, že se vám mocnosti zla podrobují, ale radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

Velice často se lidé nechají okouzlit svým vlastním úspěchem. Pamatujme vždy na to, že sílu a milost k činění dobra nám poskytuje Bůh. Čím více jsme ve spojení s Ježíšem, tím více nás Duch svatý může použít k záchraně druhých.

Všech sedmdesát učedníků Ježíši pozorně naslouchalo. Ježíš poznal, že chápou vše podstatné, a vzdal za to chválu svému nebeskému Otci:

„Děkuji ti, Otče, Pane nebes i země, že jsi skryl před učenými tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí.“

Významní, vzdělaní a moudří lidé tehdejší doby nedokázali odhalit, kým Ježíš je. Rybáři a opovrhovaní výběrčí daní však porozuměli… Čas od času si učedníci pod vlivem Ducha svatého uvědomili, že jsou v přítomnosti Boha v lidském těle. Když jim Ježíš vysvětloval pasáže Písma, zejména texty stvrzující jeho mesiášství, rozuměli jim mnohem lépe než jejich samotní pisatelé.

Pravdy obsažené v Písmu můžeme chápat jen tehdy, otevřeme-li svoji mysl a srdce působení Ducha svatého. Vědecké chápání i filozofie jsou příliš omezené na to, aby nám umožnily porozumět plánu záchrany člověka z hříchu. Spasení můžeme pochopit jedině na základě vlastní zkušenosti. Pouze člověk, který si plně uvědomuje svoji hříšnost a duchovní bídu tohoto světa, může docenit velkolepý význam Spasitele, Ježíše Krista.

K zamyšlení:

1. Jak změnil Ježíš způsob práce na konci své pozemské služby?
2. O co se satan v té době snažil?
3. Jaké rady dával tehdy Ježíš svým učedníkům?
4. Co znamená „spása člověka“? Prožili jsme záchranu v Ježíši Kristu?

Biblické texty k tomuto tématu:

L 9,51–56; L 10,1–24; J 2,4; J 7,6; J 3,14; Zj 3,20