50. kapitola - Nástrahy

„Kdo chce činit vůli nebeského Otce, pozná,
zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.“
( Janovo evangelium 7,17)

Během svátků v Jeruzalémě byl Ježíš pod stálým dohledem pronásledovatelů. Kněží a vůdci lidu přicházeli každý den na nové nápady, jak Ježíše umlčet a jak se ho nadobro zbavit. Záhy po jeho příchodu se jej podjatí farizejové zlomyslně zeptali: „Kdo ti dovolil hlásat tvé poselství?“

Ježíš jim odpověděl: „Nepředkládám vám své vlastní názory. Tlumočím jen to, co vám chce sdělit Bůh. Jste-li ochotni plnit Boží vůli, jistě poznáte, že to nejsou má vlastní slova.“ Ježíš věděl, že člověk oddaný Bohu celým svým srdcem rozpozná Boží pravdu. Dal rabínům najevo, že zná jejich smýšlení, a tím znovu odhalil svoje božství. Řekl jim: „Mojžíš vám dal zákon, ale nikdo z vás ho neplní. Jakým právem mne osočujete? Proč mi ukládáte o život?“

Pronesená slova zasáhla jejich mysl jako ostrý šíp a poznali, že bojují se samotným Bohem. Nechtěli však cokoli přiznat. Zvolali: „Musíš být posedlý démonem! My tě přece nechceme zabít!“

Ježíš si jejich výsměchu nevšímal. Věděl, že ho chtějí připravit o život už od chvíle, kdy uzdravil nemocného u rybníku Bethesda. Řekl jim: „Uzdravil jsem v sobotu nemocného člověka, a vy se nad tím pohoršujete. Přitom vy sami nepovažujete za porušení zákona, když na sobotu připadne povinnost udělat obřízku, a klidně ji vykonáte. Proč vás tedy tak rozčiluje, že jsem v sobotu vrátil člověku zdraví? Nevykládejte Písmo povrchně, ale hledejte jeho pravý význam.“

Mylné představy

Mnoho lidí v Jeruzalémě cítilo, že je k Ježíši něco silně přitahuje. Byli přesvědčeni, že je Boží Syn. Satan se v nich ale vytrvale pokoušel vzbuzovat pochybnosti. Tehdy se věřilo, že se Mesiáš narodí v Betlémě, potom se na nějaký čas ztratí z dohledu, a až se znovu objeví, nikdo nebude vědět, odkud přišel. Mnozí se domnívali, že Mesiáš nebude s lidmi spojen žádnými příbuzenskými svazky. Ježíš těmto představám neodpovídal.

Řekl jim však: „Znáte mne a víte, odkud pocházím. Ale neznáte toho, který mne poslal. Já ho znám dobře a vím, že si zaslouží vaši důvěru. On za mnou stojí, neprosazuji svou vlastní věc.“ Znovu jim tak poukázal na svůj nebeský původ.

Po těchto slovech chtěli farizejové okamžitě zakročit, avšak nenašli odvahu, aby na něj vztáhli ruku. Uvědomovali si, že mezi lidmi je nemálo Ježíšových příznivců, kteří zvolali: „Mesiáš by jistě neudělal více zázraků než on!“ Farizejové se nadále snažili zastavit Ježíšův rostoucí vliv. Spěšně zamířili ke kněžím, aby se s nimi dohodli na Ježíšově zatčení. Netroufli se ho zmocnit veřejně, proto navrhovali zajmout jej, až se ocitne sám.

Kněží a vůdcové lidu neustále překrucovali Ježíšovy výroky. Mnozí z těch, kteří uvěřili, že Ježíš je Boží Syn, se tímto falešným přesvědčováním nechali svést. Ježíšovi protivníci jim ustavičně opakovali proroctví, která popisovala Mesiáše jako mocného a slavného krále vládnoucího rozsáhlému území „od moře k moři“. Tato proroctví pohrdavě srovnávali s chudým a pokorným Ježíšem. Kdyby lidé sami studovali Písmo a nespoléhali při jeho výkladu na názory rabínů a kněží, objevili by, že prorok Izajáš popisoval Mesiáše přesně tak, jak žil Ježíš. Izajáš popisoval Mesiášovo ponížení, utrpení a zavržení i jeho pozdější slávu.

Bůh nikoho k víře nenutí a nepožaduje, aby se člověk bezdůvodně vzdal svých pochybností. Nechce, abychom se k jeho následování rozhodli povrchně, nýbrž na základě pečlivého poznání Písma. Kdyby Židé porovnali daná proroctví s Ježíšovým životem, zjistili by, že se bezpochyby naplňují.

Hodně lidí je v dnešní době svedeno stejným způsobem. Nečtou Bibli a nehledají pravdu, nechávají se pouze vést duchovními a řídí se jejich názory a tradicemi. Jediný způsob, jakým můžeme odlišit pravdu od mýtů, je důkladné studium Písma spolu s upřímnými modlitbami k Bohu za vedení při tomto studiu.

Pokus o zatčení

V poslední den slavností byla vyslána chrámová stráž, aby Ježíše zatkla bez ohledu na to, jak to popudí lid. Strážní se jej ale neodvážili zajmout. Vrátili se tedy bez Ježíše a rozhořčení kněží a farizejové se na ně hned obořili: „Kde ho máte? Proč jste ho nepřivedli?“ Strážní odpověděli: „Nemohli jsme, takového člověka jsme ještě nikdy neslyšeli.“ Když stáli na chrámovém nádvoří v Ježíšově blízkosti a čekali na slova, za která by jej mohli zatknout, byli natolik uchváceni a dojati tím, co slyšeli, že poznali Ježíšovo pověření Bohem.

I kněží si už dříve uvědomili stejnou moc Ježíšových slov. Bylo jim jasné, že žádný člověk ještě nikdy podobným způsobem nemluvil. Potlačili však v sobě hlas Ducha svatého a strážné prudce okřikli: „Tak i vy jste se nechali svést? Uvěřil mu snad někdo z velerady nebo z nás? Co se dá čekat od nevzdělaného davu! Nevyznají se v Písmu – a takhle to dopadá!“

Podobné argumenty se používají dodnes. Lidé se neptají, zda jsou různá tvrzení a názory ve shodě s Písmem, ale zajímá je, kolik lidí tomu věří, nebo zda to přijímají významné osobnosti světa či náboženští vůdcové.

Vůdci lidu se užírali obavou, že ztratí svůj vliv na lid. Pevně se proto rozhodli, že Ježíše odstraní. Jeden z farizejů jménem Nikodém, jenž před časem Ježíše navštívil, namítl: „ Jak můžete odsoudit člověka, kterého jste nevyslechli? Odpovídá to našemu zákonu?“

Ostatní podrážděně odvětili: „Nejsi snad jeho krajan? Ukaž nám v Písmu, že má prorok přijít z Galileje!“ Přesto kvůli jeho námitce jednání na krátký čas přerušili a rozešli se.

Obviněná žena

Ježíš raději opustil rušný Jeruzalém, aby si odpočinul v tichých olivových hájích, kde mohl nerušeně promlouvat s Bohem. Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si a začal vyučovat shromážděný dav lidí.

Krátce nato je vyrušila skupina farizejů a znalců zákona. Přivedli k němu ženu přistiženou při nevěře. Byli si jisti, že nyní Ježíše zcela určitě chytí do pasti. Zeptali se: „Mistře, tuto ženu jsme přistihli při cizoložství. Mojžíšův zákon je v takovém případě přísný – odsuzuje k smrti ukamenováním. Co tomu říkáš ty?“

Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Pokud by ženu zprostil viny, mohli by ho obvinit z opovrhování Mojžíšovým zákonem. Pokud by souhlasil s ukamenováním, udali by ho Římanům s vyjádřením, že si činí právo zasahovat do jejich výhradní pravomoci někoho odsoudit na smrt.

Ježíš pohleděl na chvějící se zahanbenou ženu i na její tvrdé žalobce. Jeho pohled pronikal hluboko do jejich srdcí a životů. Dělal, jako by jejich otázku neslyšel. Sklonil se a začal něco psát prstem do prachu na zemi.

Jeho reakce netrpělivé žalobce ještě více popudila. Přistoupili blíže. Když si všimli, co Ježíš píše, zpanikařili. V prachu byly napsány jejich skryté hříchy. Lidé v davu se začali tlačit dopředu, aby viděli, co se tam děje. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první po ní hodí kamenem.“ Pak se znovu sklonil a psal dál.

Slova psaná do prachu je zahanbila, roucho předstírané svatosti z nich bylo náhle strženo. Obviněni stáli před Tím, kdo je spravedlivý a čistý. Jeden po druhém se začali tiše vytrácet – ti nejváženější jako první.

Ježíš zůstal nakonec s provinilou ženou sám. Zeptal se jí: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“

„Ne, Pane,“ odpověděla žena.

„Ani já tě neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „ Jdi, ale už nehřeš!“

Žena stála před Ježíšem a třásla se strachy. Po jeho slovech pocítila úlevu. V tu chvíli prožila Boží milost. Plakala sama nad sebou a litovala svých hříchů. Byl to pro ni začátek nového života. Stala se jednou z nejoddanějších Ježíšových následovnic.

Ježíš naše hříchy nepřehlíží ani neomlouvá. Má však soucit s našimi slabostmi a podává nám svoji zachraňující ruku. Stejně tak by se Ježíšovi následovníci neměli odvracet od těch, kdo se vzdalují Bohu. Lidé zpravidla nenávidí hříšníky, ale milují hřích. Ježíš však hřích nenávidí – a hříšníky miluje. Jeho opravdoví následovníci mají stejný přístup. Projevují křesťanskou lásku, která nespěchá s odsuzováním, ale pohotově odpouští a pomáhá druhým znovu najít cestu k Bohu.

K zamyšlení:

1. Jakým způsobem kněží a vůdcové lidu překrucovali Ježíšovy výroky,
   aby přiměli lid k pochybnostem?
2. Které argumenty farizejů a kněží se dodnes používají k oklamání lidí?
3. Co psal Ježíš do prachu na zemi?
4. Ježíš nenávidí hřích, ale miluje hříšníky. Máme stejný postoj?

Biblické texty k tomuto tématu:

J 7,14–53; J 8,1–11; Iz 24,23; Ž 72,8; Iz 52,13–15; Iz 53, 1–12