23. kapitola - Království Boží

„Naplnil se čas. Přiblížilo se Boží království.“
(Markovo evangelium 1,15)

Zpráva o příchodu Mesiáše byla nejprve zvěstována v Judsku. Jeho součástí byl též Jeruzalém, kde anděl předpověděl knězi Zachariášovi narození Jana Křtitele a kde návštěvníci chrámu slyšeli svědectví Simeona a Anny o právě narozeném Mesiáši. V Judeji se nacházel i Betlém, v němž andělé zpěvem oslavovali Ježíšovo narození.

V Judeji také Ježíš povolal první učedníky a v počátcích svého působení zde trávil většinu času. Záblesk jeho božství při vyčištění chrámu, zázraky uzdravování, pravdy, kterým vyučoval – to vše podporovalo jeho svědectví, že je Synem Božím.

Kdyby izraelští vůdci přijali Ježíše za Mesiáše, mohli mít přednost nést jeho poselství celému světu. Místo toho přerostla jejich žárlivost a podezíravost v nenávist. Všemožně usilovali o to, aby se lid od Ježíše odvrátil.

Když se velerada usnesla na jeho odstranění, opustil Jeruzalém i Judeu. Přál si být vzdálen od chrámu, kněží a učitelů žijících v klamném přesvědčení, že žijí podle Boží vůle. Začal vyhledávat upřímné a ušlechtilé lidi, kterým by mohl svěřit šíření své dobré zprávy o Boží milosti a lásce.

Podobný úděl nepochopení a nutného úniku ze známého prostředí prožili mnozí Ježíšovi následovníci v dalších staletích. Stejně tak jako byl Ježíš donucen opustit vůdce židovského náboženství, byli v minulosti mnozí křesťané donuceni opustit své původní církevní shromáždění, aby mohli žít podle Božího slova a dělit se o poznané pravdy Bible. Ve středověku neměli vůdcové reformace záměr opustit tradiční církev a zakládat církve nové, bylo jim však zabraňováno v hlásání poznaných pravd. I dnes bychom měli žít podle Bible a nelpět na tradicích a zvycích našich předků.

Ježíš odešel do oblasti Galileje. Náboženští učitelé v Jeruzalémě považovali Galilejce za hrubé a nevzdělané. Ve skutečnosti tomu ale bylo jinak – jednalo se o opravdové, upřímné lidi bez předsudků, ochotné přijmout pravdu. V hustě osídlené Galileji žilo mnohem více nežidovských obyvatel než v Judsku.

Ježíš procházel galilejskou krajinou, vyučoval a uzdravoval. Začali jej následovat lidé z vesnic i měst. Přicházeli k němu také obyvatelé Judeje a ostatních provincií. Davy byly tak početné, že se někdy musel uchýlit do ústraní. Obrovské nadšení davu bylo nebezpečné, neboť mohlo v Římanech vyvolat podezření, že právě vypuklo povstání.

Nikdy předtím svět nic podobného nezažil. Zdálo se, jako by samotné nebe sestoupilo na zem. Láska, kterou zvěstoval a ukazoval Ježíš, byla pravým pokrmem pro lidi hladovějící po pravdě a poznání Boha.

Naplnění Danielova proroctví

Ježíšovo poselství začínalo slovy: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!“

Slova „naplnil se čas“ odkazovala na proroctví, které anděl Gabriel sdělil Danielovi, když byl izraelský národ v 6. století př. n. l. v zajetí v Babylonu: „Sedmdesát týdnů je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu.“ V biblických proroctvích odpovídá jeden den jednomu roku. Sedmdesát týdnů, neboli 490 dní, tedy vyjadřuje období 490 let. Anděl stanovil i počátek tohoto období. „Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k Mesiášovi uplyne šedesát devět týdnů.“ Výnos, který umožnil Židům návrat z Babylonu zpět do Palestiny, byl vydán králem Artaxerxem a vstoupil v platnost na podzim roku 457 př. n. l. Období šedesáti devíti týdnů neboli 483 let trvalo do roku 27 n. l. V tomto roce byl Ježíš pokřtěn v řece Jordán a krátce nato začal hlásat poselství o Božím království.

Proto Ježíš řekl: „Naplnil se čas.“ Poselství o Božím království začalo být šířeno v ustanovený čas.

Anděl také Danielovi sdělil, že dobrá zpráva o Mesiáši bude židovskému národu přednostně kázána jeden prorocký týden, tedy sedm let.

Uprostřed tohoto období ztratila chrámová obětní služba svůj význam, protože na jaře roku 31 n. l. byl Ježíš ukřižován. V okamžiku jeho smrti se opona v chrámu roztrhla odshora dolů na dvě části na znamení, že starozákonní obětní systém ukazující na pravou a jedinečnou oběť Mesiáše pozbyl platnosti.

Další tři a půl roku učedníci pokračovali v kázání dobré zprávy o Ježíši jako Zachránci světa výhradně židovskému národu. Když byl však Ježíšův následovník Štěpán ukamenován pro svou víru v Ježíše Krista jako Božího Syna, stvrdili tím židovští vůdci svoje odmítnutí Ježíše a začali jeho učedníky pronásledovat. Ti se rozprchli do blízkých i vzdálených oblastí, v nichž s Božím poselstvím seznamovali různé národy světa. Období sedmi let určených pro židovský národ se tak završilo.

Danielova proroctví poukazují na dobu Ježíšova narození, na jeho službu lidem a zástupnou smrt a také na zvěstování dobré zprávy všem národům na světě. Izraelité měli možnost těmto proroctvím porozumět a uvědomit si jejich naplnění v životě Ježíše Krista. Po svém vzkříšení Ježíš učedníkům zmíněná proroctví ještě více objasnil.

Poselství o sedmdesáti týdnech sdělil Danielovi anděl Gabriel, jenž má po Božím Synu nejvyšší postavení v nebi. Na sklonku 1. století n. l. Ježíš znovu Gabriela vyslal, tentokrát k učedníku Janovi. Přinesl mu poselství, které Jan zapsal do knihy Zjevení odhalující budoucnost, zejména události před druhým příchodem Ježíše Krista.

Při svém prvním příchodu na planetu Zemi Ježíš představil své království milosti. Při svém druhém příchodu ustanoví království Boží slávy. Proroctví Starého i Nového zákona obsažená v Bibli tento druhý příchod podrobně popisují. Ježíš učedníkům předpověděl znamení vztahující se k jeho návratu. „Až uvidíte, že se znamení naplňují, vězte, že je můj příchod blízko.“

Ježíš nabádá své následovníky, aby pozorně sledovali události poukazující na dobu jeho příchodu, modlili se a byli na tuto největší událost pozemských dějin připraveni.

K zamyšlení:

1. Jaká znamení Mesiáše dostali lidé v Judsku?
2. Čím se lišili lidé v Galileji a Judsku?
3. Proč Ježíš mohl říci „Naplnil se čas.“?
4. Jak si můžeme být jistí, že neděláme stejné chyby jako Izraelci, když nebyli připraveni na setkání s Ježíšem?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mk 1,14–15; L 24,27; Da 9,24–27; Nu 14,34; Ez 4,6; Ezd 6,14; Ezd 7,1.9;
Sk 8,4; Mt 24,15; Am 3,7; Dt 29,29; 1 Te 5,4–6