11. kapitola - Ježíšův křest

„Ty jsi můj milovaný Syn, moje radost.“
(Matoušovo evangelium 3,17)

Zprávy o prorokovi z pouště a jeho udivujícím poselství se rozšířily po celé Galileji. Dostaly se k rolníkům v malých horských městech, k rybářům u moře, donesly se až do tesařské dílny v Nazaretě. Ježíš si vyslechl Janovo poselství, odložil tesařské nástroje, rozloučil se s matkou a připojil se k davům, které šly k řece Jordán.

Ačkoliv byli Jan a Ježíš bratranci, neznali se. Ježíš vyrostl v Nazaretě, zatímco Jan žil v daleké judské poušti. Dosud se nesetkali, a proto je nikdo nemohl podezírat ze vzájemné domluvy, že jeden bude vystupovat jako prorok a druhý
jako Mesiáš.

Jan znal okolnosti Ježíšova narození. Dávno slyšel o tom, jak Ježíš jako chlapec navštívil chrám. Byl si vědom Ježíšova bezúhonného života a věřil, že právě on je zaslíbený Mesiáš. Jak však léta ubíhala a Ježíš stále zůstával v ústraní Nazareta, začaly se v jeho mysli rodit pochybnosti.

Jan nadále trpělivě čekal a věřil, že mu Bůh vše ve správný čas objasní. Pamatoval na Boží zaslíbení – že k němu Mesiáš přijde, nechá se pokřtít a tuto událost Bůh potvrdí i znamením z nebes. Teprve potom bude moci představit Mesiáše lidem.

Jednoho dne Ježíš skutečně přišel k Jordánu a požádal Jana o křest. Jan okamžitě pochopil, že Ježíš je zcela jiný než ostatní, a na první pohled poznal jeho čistou povahu. Celé okolí bylo prodchnuto Ježíšovou přítomností.

Jan si uvědomil, že se naplňuje dlouho očekávané zjevení Mesiáše. Zdráhal se však Ježíšově žádosti vyhovět. Jak by mohl on jako hříšný člověk pokřtít bezhříšného Mesiáše ? Proč by měl vlastně Ježíš symbolicky ukázat potřebu odpuštění a očištění ? Řekl mu: „ Já bych měl být pokřtěn od tebe a ty jdeš ke mně.“ Ježíš odpověděl vlídně, ale rozhodně: „ Jen to, prosím, udělej. Splníme tak Boží vůli.“

Symbol odpuštění hříchů

Jan tedy zavedl Ježíše do řeky Jordán a ponořil jej. Jakmile Ježíš vyšel z vody, spatřil nad sebou Božího Ducha snášejícího se v podobě holubice.

Ježíš nepřijal křest z důvodu vyznání svých špatných slov, činů, myšlenek, či z touhy po změně života. Přijal jej proto, aby se mohl postavit na stranu hříšných lidí – na stranu každého z nás. Nejen v tomto okamžiku, ale po celý svůj život nám šel ve všem příkladem.

Když Ježíš vystoupil z vody, poklekl a pomodlil se. Nadešel okamžik začátku jeho veřejného působení, které mu přinese radost, ale i trápení a utrpení. Byl knížetem pokoje, a přesto jeho působení vyvolá různé spory a nepochopení. Království, které bude zvěstovat, je zcela odlišné od toho, které Izraelci očekávali. Byl to On, kdo vyhlásil desatero přikázání na hoře Sínaj, a přesto bude prohlášen jeho přestupníkem. Přišel zlomit moc satana, a přece jej lidé označí za démona.

Ježíšovu poslání nerozuměla ani jeho matka, ani jeho bratři, a dokonce ani učedníci. Nikdo na světě mu nedokázal opravdově porozumět – pouze jeho nebeský Otec, s nímž měl od věčnosti společenství v nebesích. Mnozí lidé na zemi ho odmítnou, častokrát bude žít v osamění.

Jako jeden z nás ponese tíhu viny a bídy. Každý hřích, zloba či žádostivost působily jeho čistému charakteru trápení. Svým příchodem na naši zemi se vzdal své majestátnosti a moci a přijal podobu slabého člověka. Prožívání bolesti a utrpení jej však neovlivnilo. Nesl na svých bedrech záchranu celého světa a pevně spoléhal na vedení nebeského Otce.

Když Ježíš vyslovoval své vroucí modlitby, zdálo se, že jeho pohled proniká celá nebesa. Dobře věděl, jak hřích zatvrdil lidská srdce a jak bude lidem zatěžko pochopit jeho poslání a přijmout nabízený dar záchrany. Úpěnlivě prosil svého Otce o sílu zasáhnout lidská srdce a vysvobodit je z pout, kterými je satan svázal.

Tak mocné modlitby nebeští andělé ještě nikdy neslyšeli. Nedočkavě čekali na příležitost, kdy budou moci svému veliteli přinést povzbuzující zprávu. Na Synovu modlitbu však Otec odpověděl sám. Nebe se otevřelo a na Ježíšovu hlavu sestoupilo od Božího trůnu jasné světlo v podobě holubice.

Pouze několik lidí v  davu na břehu řeky vidělo spolu s Janem toto nebeské znamení, Boží přítomnost však pocítili všichni. Stáli mlčky s pohledem upřeným na Ježíše a vtom se z nebe ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, moje radost.“

Přijetí Otcem

Tato slova zazněla proto, aby přítomné povzbudila ve víře a Ježíše posílila v jeho poslání. Ježíš se pro záchranu lidí stal člověkem. Hlas z nebe však potvrdil, že je stále Boží Syn.

Jan byl hluboce dojat Ježíšovou opravdovostí a odevzdaností při modlitbě. Když Ježíše obklopila nebeská záře a z nebe zazněl hlas, Jan poznal, že se jedná o znamení, které mu bylo zaslíbeno. Věděl, že pokřtil Zachránce světa. Jeho mysl a srdce vedl Duch svatý, když ukázal na Ježíše a zvolal: „Beránek Boží, jenž na sebe bere hříchy celého světa !“

Nikdo z přítomných, dokonce ani samotný Jan, nerozuměl pravému významu slov, která Ježíše označila za „beránka“. Mnozí Izraelci chápali přinášení obětí a darů stejně jako pohanské národy – jako oběti, kterými si musí naklonit a usmířit Boha. Bůh je však chtěl naučit poznání, že je to On, kdo dává lidem dar – dokonalou oběť, díky níž přivede lidstvo zpátky k sobě.

Vyřčená slova „Ty jsi můj milovaný Syn, moje radost.“ se také vztahují na každého z nás. I přes naše hříchy a slabosti máme v očích našeho Stvořitele obrovskou hodnotu. Světlo, které z nebe zářilo na Ježíše, je zaslíbením Boží lásky a síly modlitby. Ve chvílích, kdy se modlíme ke Stvořiteli, si můžeme být Božím vyslyšením naprosto jistí. Hřích oddělil zemi od nebe, ale Ježíš toto spojení opět obnovil. Nebeské světlo zazáří i na nás, pokud budeme Boha prosit o sílu k odolání pokušení. Hlas, který promluvil k Ježíši, promlouvá také ke každému z nás: „Ty jsi moje milované dítě, našel jsem v tobě zalíbení.“

Ježíš vytvořil cestu záchrany pro každého člověka, i pro ty nejhříšnější, nejbídnější, nejopovrhovanější lidi. Každý je zván k vykročení na tuto cestu. Všichni mohou najít pravé poznání Boha a přijmout skutečný domov, který Ježíš pro svůj lid připravuje v nebi.

K zamyšlení:

1. Proč Ježíš přijal křest, když nemusel vyznávat žádný hřích ani činit pokání ?
2. Na Ježíšovu modlitbu po křtu odpověděl z nebeského trůnu sám Bůh Otec. Co znamenala Jeho slova pro Ježíše a pro přítomný dav lidí ? Co znamenají pro nás ?
3. Slyšeli jste někdy ve svém srdci Boží hlas, který říkal: „Ty jsi moje dítě, které miluji, našel jsem v tobě zalíbení.” ? Poděkovali jste za to Bohu ?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 3,13–16; L 3,21–22; J 1,29; Gn 22,7–8; Iz 53,6–7; Mt 26,53; 1J 3,2