47. kapitola - Zápas se silami zla

„Všechno je možné tomu, kdo věří! “
(Markovo evangelium 9,23)

Za úsvitu sestupovali z hory zpět do údolí. Petr, Jakub a Jan šli beze slov, ponořeni do svých myšlenek.

Když se blížili k místu, kde se nacházeli ostatní učedníci, uviděli shluk lidí. Než se k němu přiblížili, Ježíš jim přikázal: „Nikomu neříkejte o tom, co jste viděli na hoře, dokud nevstanu z mrtvých.“ Věděl, že kdyby ostatním vyprávěli o setkání s Mojžíšem a Elijášem, vysmáli by se jim.

Jan, Petr i Jakub byli jeho slovy zmateni. Nechápali, co myslel tím, že vstane z mrtvých. Nenašli však odvahu se Ježíše zeptat.

Jakmile lidé zahlédli Ježíše, utíkali k němu. Ježíš poznal, že se mezitím přihodilo něco, kvůli čemu se ostatní učedníci cítili zklamaní a ponížení. Všiml si vyzvědačů poslaných kněžími, kteří se škodolibou radostí nařkli Ježíše a jeho učedníky z podvodů.

Ježíš se učedníků zeptal: „O čem se s nimi dohadujete?“ Naráz utichly všechny posměšné a pohrdavé hlasy. Z davu vystoupil jeden zoufalý muž: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna; je posedlý démonem, který ho připravuje o řeč i sluch. Kdykoli se ho ten duch zmocní, syn se svíjí v křeči, skřípe zuby, z úst mu jde pěna a upadá do bezvědomí. Žádal jsem tvé učedníky, aby ho od toho osvobodili, ale nedokázali to.“

Když Ježíš před několika měsíci vyslal své učedníky kázat Boží slovo a uzdravovat, dal jim také moc vyhánět démony. Tentokrát však v Ježíšově jménu přikázali démonu, aby chlapce opustil, a on se jim okázale vysmál. Učedníci to nesli těžce, poněvadž tím zostudili i svého Mistra.

Ježíš pohleděl na zástup lidí. V jejich srdcích viděl pochybnosti, hněv a pohrdání. Zvolal: „Ach, vy lidé, jak dlouho bude trvat, než uvěříte? Jak dlouho vás budu ještě snášet a mít s vámi trpělivost?“ Otci dítěte řekl: „Přiveď svého syna
ke mně!“

Šli pro něj. Sotva však zlý duch uviděl Ježíše, povalil chlapce na zem. Mladík se svíjel, ječel a měl pěnu u úst. Schylovalo se k dalšímu zápasu mezi Knížetem života a vládcem temných mocností. Ježíšův záměr vysvobodit chlapce stál v rozporu se satanovou snahou udržet mladíka nadále ve svém područí. Ježíš se zeptal: „ Jak dlouho tím trpí?“

Otec odpověděl: „Od dětství. Démon jej často srazil na zem a pokoušel se ho zahubit. Smýkal jím do ohně i do vody.“ Po chvíli zvolal: „Můžeš-li, slituj se prosím a pomoz!“

Ježíš se zadíval do očí tohoto muže a podivil se: „Můžeš-li?“ A dodal: „Všechno je možné tomu, kdo věří.“

Chlapcův otec si okamžitě uvědomil, že pro jeho vlastní pochybnosti o Ježíšově moci by milovaný syn nemusel být uzdraven a zahynul by. Se slzami v očích na Ježíše naléhal. „Věřím, Pane, ale pomoz, aby se moje víra utvrdila!“

Ježíš se obrátil k místu, kde chlapec ležel, a zlému duchu přikázal: „Duchu, který ovládáš jeho smysly, vyjdi z něho, a to jednou provždy!“

Duch mladíkovými ústy vykřikl, silně jím zalomcoval a odešel. Chlapec zůstal nehybně ležet na zemi. Lidé si mezi sebou začali šeptat, že zemřel. Ježíš uchopil jeho ruku a pomohl mu vstát. Chlapec byl zdráv, choval se normálně a svého otce šťastně objal. Společně děkovali Ježíši a chválili Boha.

Zklamaní špehové se kvapně rozběhli podat zprávu o tom, čeho byli svědky.

Víra spojuje s nebesy

Po mnoho století vyslovovaly tisíce lidí, sužovaných vinou a toužících po naději, podobnou modlitbu: „ Jestli můžeš, prosím, pomoz mi.“ Ježíš na tuto modlitbu vždy odpoví „Kdo ke mně přijde, toho nevyženu pryč.“ a dodává: „Všechno je možné tomu, kdo věří.“

V odevzdání se Ježíši nám Bůh dává sílu k odolání každému pokušení a k vítězství nad každým hříšným návykem. Častokrát si uvědomíme, že nemáme dostatečnou víru a sílu k životu podle Ježíšova vzoru. Měli bychom se tedy na Ježíše obrátit se stejně naléhavou prosbou jako tehdy chlapcův otec: „Věřím, Pane, pomoz, aby se moje víra utvrdila!“ Taková modlitba bude vždy vyslyšena.

Během několika málo hodin viděli Petr, Jakub a Jan Ježíšovu proměnu ve slávu Boží a chlapce poníženého démonem. Ježíš jako člověk proměněný v obraz Boží přišel zachránit člověka proměněného v obraz satana. Posedlého mladíka Ježíš zachránil a uzdraveného jej navrátil rodině. Byl to názorný příklad díla záchrany, kdy se Bůh sklání ke ztraceným lidem.

I učedníci se z této události poučili. Na hoře zažili s Ježíšem úžasné chvíle ukazující na slávu nebes a pochopili, že jim bylo svěřeno důležité poznání. Lidé v zajetí hříchu a temných sil čekají na slova naděje a na modlitby za svou záchranu.

Posléze se devět učedníků Ježíše o samotě zeptalo: „Proč jsme nemohli toho chlapce uzdravit?“

Ježíš jim odvětil: „Protože málo věříte. Budete-li mít víru alespoň jako semínko hořčice a řeknete této hoře ‚ Posuň se‘, poslechne vás. Nic pro vás nebude nemožné. Takový případ vyžaduje opravdovou modlitbu a půst.“

Lehkomyslný přístup devíti učedníků ke svěřenému poslání spolu s žárlivostí na ostatní tři učedníky jejich víru tak oslabil, že neměli žádnou moc. Byli naplněni pocitem ukřivděnosti a sobeckými myšlenkami.

Osvědčit se v zápasu se satanem můžeme pouze pevnou vírou posilovanou upřímnou modlitbou, půstem a pokorou. Je třeba se zříci svého sobectví a nechat se prostoupit mocí Ducha svatého. V boji se zlem může obstát jedině naprostá důvěra v Ježíše, v jeho ochranu a vedení. Bůh nám při studiu Božího slova a v rozhovorech s ním dává sílu překonávat i zdánlivě nepřekonatelné životní překážky.

K zamyšlení:

1. Co řekl Ježíš svým třem učedníkům, když sestupovali z hory?
   Jaký měl k tomu důvod?
2. Kdy otec postiženého syna pochopil, že jeho vlastní pochybnosti mohou ohrozit synovo uzdravení? O co žádal?
3. Proč nemohli ostatní učedníci vyhnat démona z chlapcova těla?
4. Jakým způsobem můžeme posílit svou víru?

Biblické texty k tomuto tématu:

Mt 17,9–21; Mk 9,9–29; L 9,37–45; L 4,18; J 6,37